Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Rubrika "Ekonomická"

141 Články

Je-li stát firma, musí se na jeho služby vztahovat právo reklamace a konkurenční prostředí. Je-li stát společenství lidí, nemůže jeho “činností” být nedobrovolné přerozdělování jejich peněz.

A máme tady malý hlavolam pro všechny (lokální i globální) oligarchy, politiky a všechny ostatní, kteří si ze státu udělali pohodlný byznys a také nás všechny, kdo to dobrodružství na úkor příštích generací platí. Jestli je stát firma, kde je tedy naše právo reklamace jeho služb a kde je nějaké legální konkurenční prostředí, umožňující či dokonce nabízející alternativu ke státem organizovanému důchodovému, sociálnímu, zdravotnímu a školskému systému? A jestli je stát (svobodné a dobrovolné) společenství lidí a ne pouhý brutální byznys, jak je možné, že jeho jediným smyslem je přerozdělovat peníze a zadávat státní zakázky, udělovat dotace, granty a dávky bez toho, aby měl člověk právo z takového “společenství” kdykoli odejít?

Celý článek →

Stát jsme nezdědili od předků, stát jsme si půjčili od svých dětí. Z té představy mrazí, že?

Máme X zákonů a úřadů na ochranu práv dětí, ale to základní právo jsme jim – ani sobě – nezajistili: právo na to vybrat si stát, v kterém chtějí svobodně žít. Každé dítě, které se narodí, dostane rodné číslo (často dřív než dupačky nebo jméno). Podle toho, kde se narodilo, spadá do nějakého státu s povinností respektovat jeho sebestupidnější a sebenesmyslnější zákony bez jakéhokoli práva reklamace, odvolání či alternativy. Narozením Vás zkrátka a dobře mrsknou “do jednoho pytle” i s mnoha dalšími úplně cizími lidmi, se kterými byste dobrovolně nikdy žádný stát – natož rozpočet – nesdíleli. Jakým právem nás vlastně dnešní verze států a demokracie nutí mít společnou peněženku (státní rozpočet) s lidmi, firmami (různých Babišů) a institucemi, s nimiž nemáte nebo nechcete mít nic společného a nemáte šanci si ani ověřit, že Vás vlastně (jenom) nezneužívají?

Celý článek →

Lokální a sdílená ekonomika je součást našeho vývoje po selhání dnešní verze (demo)globalizace, ale zatím se o ní nemluví. Je to (vůbec) náhoda?

Upřímně, víme proč si politici všimnou všeho poslední: pro ně je každá změna a vývoj negativní, bere jim “hračky” a dobré bydlo. Veřejnoprávní média zase žijí sice z našich daní, ale rozdělují jim je politici, takže od nich se pravdy také nedočkáme. Ostatní média buď patří oligarchům nebo mají problém se uživit, a tak jim nejde o pravdu, ale o prodávanost. Sociální sítě nejsou alternativa, protože žádný obsah nevytváří ani negarantují. Umožňují pouze přeposílat a sdílet obsah bez ohledu na to, jak pravdivý nebo nepravdivý je. A odborníci jsou zpravidla všichni nezávislí jen doby, než potřebují teplý flek v politické straně či vládě, případně ČNB, v dozorčí radě nějakého podniku a nebo grant či dotaci na výzkum. Role občana je stále stejná: celé to zaplatit (z veřejného rozpočtu, aby to nebylo tolik „cítit“). Právo reklamace či odvolání? Samozřejmě nula…

Celý článek →

Terapie 2050: (R)evoluce je tady – připojte se a pošlete to dál!

Budoucnost je zákaz deficitního hospodaření státu s výjimkou válečného stavu (ideálně ústavní – žít na úkor příštích generací je zločin proti lidskosti). Budoucnost je okamžité zrušení monopolu politických stran na účast ve volbách a ve vládě. Budoucnost je zrušení monopolu politiků a politických stran na přerozdělování prostředků ve veřejných rozpočtech. Budoucnost je také zrušení veškerých státních příspěvků na činnost politických stran. A budoucnost je i zrušení všech současných zákonných omezení pro kandidující nepolitické spolky a komunity, které se chtějí účastnit veřejného života. Budoucnost je veřejná (on-line) kontrola a právo veta k čerpání jakýchkoli dotací a grantů z veřejných rozpočtů (našich i evropských). Budoucnost je zrušení současné formy státem organizovaného sociálního pojištění a z něj plynoucí (zákonná) povinnost platit sociální pojištění i v situaci, kdy občan od státu (z veřejných rozpočtů) nepožaduje žádný důchod, podporu v nezaměstnanosti či jinou formu sociální podpory. Budoucnost je Konfigurovatelný stát jako konkrétní forma přímé demokracie. Forma, v jejímž rámci si jako občané sami zvolíme služby, které chceme a které nechceme, aby pro nás stát zajišťoval, podobně jako se konfiguruje auto (povinná versus nepovinná výbava), havarijní pojištění nebo třeba tarif mobilního telefonu. Forma, v jejímž rámci se lidé ze svých přirozených komunit, společenství i sami o sobě vyjadřují k tak podstatným tématům jako je řešení migrace, islámský terorismus a dalším důležitým věcem. Budoucnost je i postupný nástup konkurenčního prostředí (privátního, komerčního nebo sdíleného) vůči státním službám ve sféře zdravotní, školské a později i dalších sférách. A budoucnost – a zdravý rozum a spravedlnost k tomu – je samozřejmě také právo reklamace všech služeb státu za předpokladu, že jsou nám tyto služby poskytovány špatně, nekvalitně nebo deficitně (na úkor příštích generací). Souhlasíte-li s námi, připojte se k Terapii 2050 a pošlete to dál…

Celý článek →

Stát funguje jako církev – stojí a padá s iracionální schopností lidí věřit něčemu jinému než jsou jejich vlastní oči a rozum…

Víra ve spravedlnost a “demokratičnost” zastupitelské demokracie dnešního střihu je stejně naivní a iracionální jako víra v Boha v konkrétní interpretaci jakékoli církve. Historická zkušenost říká, že odluka státu od církve byl absolutně zdravý jev, bez něhož by dnes neexistovala moderní lidská společnost a vědecko-technický pokrok. Jestliže stát funguje na stejné bázi jako církev – tedy stojí a padá s iracionální schopností lidí věřit něčemu jinému než jsou jejich vlastní oči a rozum – je zcela jasné co musí přijít: odluka politiků od rozdělování veřejných rozpočtů bez vymahatelné kontroly a odpovědnosti. A co jiného je uplácení voličů populismem, skrytým socialismem, dávkami a koblihami než odpustky ve verzi 2.0.? “Žiješ z cizího voliči? No není to správné, ale máme pro tebe řešení – hoď do urny správný lístek a my ti zařídíme 4 roky klidu a pohody (a Bůh ti – rád – odpustí)”…

Celý článek →

Řídit stát jako firmu, aneb co by pan Babiš jako majitel udělal s hlavním účetním v Agrofertu, kdyby plánoval tak “fundovaně”, že by se říznul skoro o 10% obratu celého holdingu ve fiskálním roce?

Není sporu, že přebytek státního rozpočtu je dobrá zpráva – aspoň vidíme, že to jde. Škoda jen, že ta zpráva je vlastně špatná: za a), máme ministra financí diletanta nebo podvodníka, co buď neumí počítat, nebo to umí a vymyslel si naprosto nesmyslný deficit, aby pak mohl vypadat jako borec. Za b), ten výsledek nesouvisí s prací vlády, nýbrž evropskou měnovou a dotační politikou, podporou kurzu koruny, ekonomickým růstem zemí, pro které montujeme a skladujeme (s minimální přidanou hodnotou práce, mimochodem) a tím, že současná vláda investuje skoro o polovinu méně než vlády v dobách krize. Za c), ten přebytek teď pan Babiš nechá pana Sobotku utratit, aby tu útratu proti němu použil v předvolební kampani s poukazem na jeho populismus. Výsledek? Jsme o další krok blíž k vládě ANO s tichou podporou komunistů a populistů…

Celý článek →

Největším světovým byznysem je vykrádání veřejných rozpočtů a už si toho začínají všímat i “standardní” média, heuréka!

Celkem chápu, že když o něčem hovoří Česko2050 bez utajených sponzorů nebo politických cílů, je to (zřejmě) rozdíl než když to samé řekne o rok později miliardář. Podstatná je jiná věc: když už i ten miliardář (Radim Passer na serveru lidovky.cz) říká, že (citace): “Největším světovým byznysem je vykrádání veřejných rozpočtů”, pak asi – konečně – stojí za to se nad tím zamyslet a začít se o tom otevřeně bavit. Bavit o tom, že státy se staly největším byznysem dneška, vytvořily “démona” jménem veřejné rozpočty a ve dne v noci přepočítávají a přerozdělují miliardy jako v kasinu – suchá, lichá, jednou tomu, jednou onomu. Mimochodem, Vaše miliardy…

Celý článek →

(Sociální) stát jako institucionalizovaná závislost, kde nám politici v léčebně beztrestně podstrkují drogy a druhou rukou berou z kapes další a další peníze…

Sociální dávky, finanční negramotnost, nechuť vzít nabízenou práci a brát dávky a celkově nejrozsáhlejší sociální systém v dějinách na jedné straně. Na straně druhé přesně tímto způsobem vyvolaná závislost, lenost a opuštění vlastního zdravého rozumu a víry ve vlastní schopnosti. A čím více pocitu vlastní neschopnosti a závislosti lidí na systému, tím více peněz pro ty, kteří tuhle „terapii“ jménem (sociální) stát vymysleli. Je jediná cesta: konečně prohlédnout, začít používat zdravý rozum a začít se – konečně proboha – léčit z iluzí a pohádek o hodném státě, který je v lidském životě základní jistotou. Stát je jen stroj na vydělávání a přerozdělování miliard – Vašich miliard.

Celý článek →

EET – jen další důkaz toho, že stát už je dnes pouhým obchodním modelem

Zdravý rozum v tomto případě znamená sečíst náklady a rizika současné verze EET a postavit je proti faktu bezhotovostní platby, která by vše řešila. Jestli lidé tak moc chtějí, aby hospodští a stánkaři nekradli, dá se to zařídit tím, že jim budou platit kartou, bezhotovostně. A pokud to lidé zase tak moc nechtěli, pak je celá argumentace k EET podvod a má někomu či něčemu posloužit. Když se podíváte, kterého oboru podnikání (potraviny, maloobchod, velkoobchod) se EET zejména týká, každému s průměrným IQ dojde, co je skutečným cílem celé akce. A jestli jde o bezpečnost dat, tak ta jistě mohou unikat i z bank, ale věříte jim v tomto konkrétním kontextu méně než zkorumpovanému státnímu aparátu v době vlády páně Babiše?

Celý článek →

Podvod jménem stát, část 3: přerozdělování daní

První dva díly našeho projektu – podvod jménem zdravotnictví a podvod jménem sociální pojištění – obsahovaly hodně čísel. Třetí díl si vystačí jen s jedním: +50%. Ano, dnešní státy Vám totiž berou víc než 50% Vašeho výdělku formou různých daní. Nad rozdělením tohoto nepředstavitelně obrovského “balíku” peněz nemáme – jako občané – naprosto žádnou kontrolu. To má s demokracií a spravedlností společného asi tolik, kolik měly Gulagy společného se spravedlivým rozsudkem.

Celý článek →