Aktuální způsob vlády, či přesněji fungování státu a to kam se vyvíjí v kontextu vývoje globálního světa a Evropy, ve skutečnosti žádnou reálnou demokracií není a nemá ani v plánu nikdy být. Demokracie je pouze předvolební slogan, prázdné sousloví, ale už nemá žádnou výplň ani smysl. Současně žádný politik či autorita nejsou nositelem jasné a srozumitelné definice, kam chceme směřovat, k jaké části Evropy a světa chceme patřit, jak má naše země vypadat za 20, 30, 50 let, jaké jsou naše priority. Jestliže má politika mít v dnešním světě vůbec nějaký smysl, pak musí být jasná, jasně deklarovaná a konzistentní řadu let, ne se měnit podle toho, jak se vyvíjí předvolební výzkumy. A musí mít základní morální poselství: zachovat zemi, kterou jsme dostali od předků, našim potomkům v lepším stavu, a to jak morálně, tak materiálně.

Je nutné:

• Zrušení monopolu politických stran na účast ve volbách  (vládnutí) a rozpočtové přerozdělování bez jakékoli reálně vymahatelné finanční odpovědnosti. Politické strany fungují jako monopolizovaní prostředníci „slova lidu“, a neexistuje k nim jako „třídě“ žádná alternativa, konkurence – politika nemá a nesmí být řemeslo, nýbrž poslání.
• Ke zrušení monopolu politických stran na vládu a rozpočtové přerozdělování patří okamžité zrušení všech dotací a příspěvků politických stran ze státního rozpočtu a odstranění veškerých bariér ke kandidatuře jakéhokoli jiného spolku či komunity. Například definovaný počet podpisů na petici pro registraci do voleb, 5% hranice pro vstup do parlamentu, příspěvky politickým stranám ze státního rozpočtu – to vše musí zmizet, politické strany nesmí mít oproti jakémukoli jinému spolku žádné výhody. Kdo chce být politickým straníkem samozřejmě dále může, ale musí si svou „stranu“ platit sám stejně tak, jako si například fotbalisté, včelaři, rybáři, myslivci, odboráři a třeba dobrovolní hasiči platí své členské příspěvky. Narovnání těchto podmínek je zásadním aspektem svobody a spravedlnosti správy státu.
• Okamžité zavedení práva občana vystoupit ze státem organizovaného sociálního a zdravotního pojištění a nabytí práva se o své sociální a zdravotní věci starat sami či v komunitě blízkých lidí, které si k tomu svobodně vybere. Je třeba odstranit státem regulované monopolizované prostředníky a vrátit lidem právo starat se sami o sebe za předpokladu, že od státu žádnou podporu nepožadují. Cílem je vznik mnoha alternativních způsobů zajištění těchto potřeb občany bez jakékoli kurately či regulace státu – aby lidé měli opět možnost výběru.
• Maximální možné oddělení ekonomiky od současného systému politiky (mimo jiné privatizací a nástupem „lokální ekonomiky a samosprávy a přímé demokracie viz Konfigurovatelný stát“) – politici musí rozdělovat naprosté minimum prostředků ze státního rozpočtu, o vše podstatné se musí lidé starat sami (jako jednotlivci a občané). V důsledku to znamená okamžitě začít zeštíhlovat stát a převádět práva a odpovědnosti na občany a jejich přirozené komunity. Současná (již zastaralá) verze národního státu je podvod, jehož cílem je organizovat korupci, příspěvky, dotace a granty ve prospěch určitých skupin lidí.
• Elektronizace státní správy jako cesta k průhlednosti a kontrole politiků a přerozdělování občany
• Lokální ekonomika a samospráva – nutným předpokladem pro znovuobnovení důvěry v demokratický způsob života je „návrat demokracie“ tam, kam patří a kde jedině může fungovat a nestane se snadno zneužitelným: do lokálních komunit a společenství, do menších celků, protože členové takových komunit nejsou anonymní a dobře znají své potřeby, problémy a svěřené prostředky si lépe „ohlídají“. Našim cílem musí být průhlednost, adresnost a to, aby o svých věcech rozhodovali lidé, kteří jsou na nich přímo zainteresovaní namísto anonymních byrokratických institucí a globálně fungujících (a naprosto nepřehledných) struktur a institucí. Na rozdíl od minulosti – a díky moderním technologiím – dnes nemusí být „lokální“ komunity určeny čistě geograficky (města, okresy, kraje), ale mohou být i tematické (podle zájmů, pracovního zaměření nebo společného zájmu bez ohledu na hranice států nebo kontinentů).
• Revize a nová definice síly voličského hlasu – v rámci nových dobrovolných komunit je třeba řešit i problém síly voličského hlasu: je zásadně nespravedlivé, když někdo kdo přináší celku či komunitě velké prostředky (ať finanční, či jiné), má stejný 1 hlas jako někdo, kdo programově nepracuje nebo hodlá žít z cizích peněz. Tato praxe, provozovaná Státem, je porušením práv drtivé většiny produktivních lidí.