Každá mezigenerační solidarita začíná u přípravy mladé generace na to, aby obstála v dnešním globálním světě technologií a obrovské konkurence. Celý systém vzdělávání v ČR a jeho financování musí být co nejdříve změněn, protože je v současné podobě neefektivní a vede v důsledku k tomu, co dnes skutečně jsme: levná montovna a skladovna s minimální přidanou hodnotou práce.

• Vzdělání buď kvalitní, nebo raději poctivé řemeslo – není žádná ostuda nestudovat a dělat řemeslo. Systém „máš vysokou, máš razítko a máš jistotu práce“ je postkomunistický nesmysl. Výsledkem takového systému pak je, že dnes máme armádu vysokoškoláků, co zpravidla nic neumí a v praxi není uplatnitelná nebo studuje obory, o které není zájem na trhu
• Nesmí se odehrávat jen v učebnách – Božena Němcová je nejen hrůzostrašně špatná literatura, ale i typický symbol nesmyslnosti školních osnov; děti je třeba už na středním stupni trénovat v obchodních dovednostech, komunikaci s úřady, kolektivní spolupráci, kritickém myšlení, excelentním schopnostem obsluhy PC a zásadní důraz musí být kladen na 2 světové jazyky jakožto běžnou výbavu už středoškoláka – vzorem jazykové připravenosti nám může být například Nizozemí
• Státem provozované školství nesmí být jedinou variantou – každá komunita nebo společenství rodičů musí mít právo své děti učit v soukromých či polosoukromých projektech
• Školství nesmí být zadarmo – zavedení přiměřeného školného, odstupňovaného od toho, jak student prospívá, je nutnost jak pro udržitelnost systému, tak pro zvýšení jeho kvality. To také zabrání chytrákům, kteří si chtějí bezplatně prodloužit mládí, studovat na úkor těch, kteří by studovali rádi a se zaujetím.
• Musí existovat efektivní systém grantů a podpory talentovaným studentům, protože vysoká odbornost dává naději ve vyšší přidanou hodnotu práce