Řídit stát jako firmu, aneb co by pan Babiš jako majitel udělal s hlavním účetním v Agrofertu, kdyby plánoval tak “fundovaně”, že by se říznul skoro o 10% obratu celého holdingu ve fiskálním roce?
Kdyby tu nešlo o tolik, člověk by škodolibě konstatoval, že ČSSD se svým populismem – dnes už větším než předvádí většina tzv. “populistických či nestandardních stran a hnutí” viz sektorové daně a vyšší zdanění už beztak zdaněných produktivních lidí – právě vykročila k rituální sebevraždě. Jenže z čeho se radovat, když cenou za odchod premiéra, který v životě nebyl v normální práci je nástup oligarchy, který má naopak praxi (diplomaticky řečeno) až příliš rozsáhlou a temnou?
Jedno je jisté: říznout se o skoro 10% ročního rozpočtu by v jakékoli firmě znamenalo okamžitou popravu odpovědného manažera (v našem případě ministra financí). Náš ministr financí ale počítat umí, takže se stalo něco jiného. Překročili jsme další Rubikon: státní rozpočet se dosud považoval za seriózní věc. Počínaje dneškem – a pamatujte na má slova – si každá vláda se státním rozpočtem vytře zadek a nadefinuje si tam co chce, protože když to projde (u občanů) jednou, projde to pokaždé.
A teď ta legrace: napadlo Vás někdy, jak u nás funguje technologie moci? Proč – mimo jiné – máme nejvyšší zaměstnanost v EU, a přitom tak obrovské zdanění práce pro zaměstnavatele a tak obrovské množství státních zaměstnanců? Proč máme rovnostářské důchody a relativně nízké platy (kromě toho, že naše produktivita je prostě výrazně nižší než na Západě)? Inu proto, že takový volič má stále pocit, že může něco ztratit – sociální dávky, valorizaci k důchodu, stravenky, nebo práci jako takovou. Většina lidí totiž stále chápe, že mít aspoň nějakou práci je lepší než nemít žádnou práci, dávku nebo valorizaci. A i když jde v důsledku o pár drobných jednorázově místo koncepčních řešení a investic (napříkad do infrastruktury, vědy, výzkumu a školství, které by z nás postupně měly dělat něco víc než montovnu a velkosklad) , tváří se to jako “důkaz, že na nás někdo myslí.” Zbytek už udělá propaganda (třeba i vicepremiérem vlastněných médií): chráníme Vaše zájmy, bojte se zkorumpovaných politiků, my jsme Vaše řešení, protože řídíme stát jako firmu. Firmu, kde zisk se přerozdělí pár akcionářům a případnou ztrátu prostě zalepí veřejné rozpočty, totiž doslova znárodněné peníze Vás všech?
Závěr: politici potřebují ve zkorumpovaném systému současného státu jediné. Abyste přišli k volbám a dali jim na 4 roky bianco šek na cokoli, co provedou. Tím, že je volíte, je činíte fakticky beztrestnými. Pochopte prosím konečně: reforma takového politického systému není možná, je to jen stroj na vliv, peníze a přerozdělování. Musíme si vzít právo (a také odpovědnost!) za své životy zpátky. Ten problém není v politických stranách nebo hnutí ANO, ale v nás.
Už tyhle volby mohou rozhodnout o tom, jestli zase nezačneme rejt držkou v zemi. Chcete vědět, co proti tomu můžeme udělat? Tak nás sledujte – už v únoru přijdeme s projektem Terapie 2050, ke kterému se budete moci přidat. Pamatujte: ještě jsme neprohráli, ale musíme začít hned, jinak si od generací našich dětí a vnuků nezasloužíme sebemenší slitování, natož nějakou mezigenerační (a nedejbůh státem organizovanou) solidaritu.