Podvod jménem stát, část 3: přerozdělování daní

Musíme si uvědomit jedno: daně jsou pořád peníze lidí, i když je rozděloují politici. Zastupitelská demokracie má bezprecedentní korupční potenciál fungovat jako pouhý obchodní model, postavený na víře lidí ve stát. A politicích, kteří nemají žádné skrupule krást.

Lysander Spooner, americký anarchista v dobách divokého Západu, kdysi prý řekl: “Jestliže zdaňování bez souhlasu zdaňovaného není zločin, potom stačí, aby se jakákoli skupina zlodějů prohlásila vládou, a všechny jejich krádeže budou legální.” Na takovém “divokém Západě” dnes do značné míry žijeme, I když pochybuji, že by na stát nalepení politici, lobbisté a byznysmeni cíleně postupovali podle Spoonerovy metodiky. Prostě se chytili příležitosti, která dělá zloděje.

Cesta k nápravě je zároveň cestou k morální i hmotné odpovědnosti politiků v režimu “zastupitelské demokracie” a vytvoření prostředí k efektivnímu vymáhání těchto odpovědností. To vše jako předstupeň přirozené evoluce zastaralé zastupitelské demokracie k demokracii přímé (například ve formě Sdíleného státu viz: https://cesko2050.cz/kdo-jsme). Není samozřejmě sporu, že nějaké daně se vybírat musí, ale musí to být spravedlivý, adresný, zkontrolovatelný systém. Žádný výběr daní a povinných pojištění nemůže být ani správný, ani morální a ani spravedlivý, pokud ti co platí nemají kontrolu kam jejich peníze ve skutečnosti jdou a na co.

Nezapomeňte to číslo: více než 50%. Daně z příjmů všech typů. Spotřební daně. DPH. Daně majetkové. Jsme daněni hned několikrát a cílem je jediné: dostat do organizace jménem stát legálně co nejvíc peněz, které se posléze přerozdělí (rozkradou).