Jak bojovat proti organizovanému zločinu, který se povýšil na stát?
Podle mého názoru musíme zahájit boj na dvou frontách: na jedné straně bojovat proti zločinnému spolčení jménem stát všemi legálními prostředky (tedy domáhat se práv, která máme, jen je v rámci nezájmu o veřejný prostor a komplexního zhnusení politikou a oligarchy nevyužíváme) a na druhé straně vytvořením autonomní ekonomické alternativy. Jakmile totiž zmizí stamiliardové přerozdělování, zmizí i důvod přítomnosti zlodějů a podvodníků v politice a veřejném prostoru. Přesněji: je třeba zabít hostitele, aby virus neměl co jíst, pak teprve zemře.
První fronta boje je proto požadovat po politicích, kteří nás tzv. zastupují, právo pokojného Stexitu. Stexit = „state exit“ je právo občana na reklamaci služeb státu a vystoupení ze struktur povinných státních systémů typu monopolní státem organizované sociální pojištění, zdravotní pojištění, systém daní a podobně za předpokladu, že stát neodvádí svou službu (kterou platíte a kterou Vám slíbil Vám obstarat) v dostatečné kvalitě či vůbec nebo pokud se stát dopouští na občanu jakéhokoli ekonomického, morálního či jiného násilí.
Dále: zahlťme politiky a úřady požadavky na dokumentaci toho, jak používají rozdělené daně. Chtějme informace o všech dotacích, grantech, sociálních dávkách, které stát přerozděluje a podávejme žaloby na každé jednotlivé pochybení, které zaznamenáte ve svém okolí. Pokud politik jednal proti svému volebnímu programu, podejte žalobu také – pro podvod. Nemusíme ty soudy vyhrát, ale už jen to množství žalob a jejich tématický rozsah snadno poukáží na fakt, který si pak uvědomí celá veřejnost: že celý náš stát je dnes jen jeden velký podvod na naše peníze. (více zde:
Druhá fronta boje je “zmizet systému z očí.” Jak? Kupodivu snadno: pojďme se spojit a pomáhat si tak, aby nás prostě “neviděli.” Sdílejme v rámci komunity Česko 2050 (ale samozřejmě můžete i mimo ni, naopak, můžete kdekoli a kdykoli) služby, rady, informace, zboží. Používejme barter (a později vlastní měnu – Stecoin nebo už existující Bitcoin či jiné kryptoměny) a systém doporučení namísto reklamy a marketingu. Ptejte se lidí kolem sebe, zda nenabízí co zrovna hledáte a naopak, nabízejte sebemenší maličkosti, které pro někoho jiného mohou mít aktuálně velkou hodnotu. Uvažujte, než něco koupíte. Mějte na paměti, že jeden z fíglů zločinu jménem stát je několikanásobné zdanění: dbejte tedy, abyste zbytečně jeden od druhého nic nepřekupovali, není-li to nutné. Obcházejte prostředníky kdekoli je to jen možné a spolupracujte napřímo s výrobcem zboží či poskytovatelem služby. A hlavně vyrábějte, poskytujte jakékoli služby, nabízejte své znalosti a schopnosti, můžete-li – kdo neprodukuje, je vždy závislý. A když za sebou nebudeme nechávat “stopu” v podobě oficiálních a snadno evidovatelných finančních toků, podle kterých Vás mimochodem hlídají a monitorují jako kroužkované ptáky, je to dobrý začátek konce státu jako obchodního modelu, jehož palivem jsme my, obyčejní lidé, občané a poplatníci.
A hlavně: nečekejte na spasitele, nepřijde, musíte sami. Potkávat jeden druhého – bez nároku na slávu, ocenění, zápis do historie či současnosti. Velmi pravděpodobně bez naděje na rychlé vítězství. Ale neděláme to pro sebe, děláme to pro ty, kdo přijdou po nás. Vůbec nevadí, že nemůžeme změnit současnou politiku, když se jí můžeme postupně ztratit z očí. Ať si v tom státě shnije ten, kdo si to zaslouží – stejně jako se kdysi říkalo „komunismus jen pro komunisty.“ Je děsivé, jak se nám to začalo vracet zpátky, i když to zatím nezabíjí lidi (tedy: myšleno nezabíjí v našem státě – globálně by to byla zcela jiná otázka); krade to ale už nejméně stejně efektivně a beztrestně a samo se to nezastaví.
Musíme to zastavit my tím, že prostě odejdeme.