Thomas Jefferson prý kdysi řekl: ten, kdo nečte noviny, je lépe informován než ten, kdo je čte. ČT se zřejmě rozhodla nám to za naše peníze pravidelně připomínat
Máte-li pocit, že si za své peníze zasloužíte objektivní žurnalistiku, mýlíte se. ČT sice fakticky žije z Vašich peněz, ale rozdělují je politici. A čí chleba jíš, toho píseň zpívej – aneb další bezostyšná reklama na socialismus 2.0. z dílny pořadu 168hodin, přesně po týdnu, kdy jsme tu kritizovali jinou (stejnou) reportáž (téma: minimální mzda).
To, že je malý zájem o klasickou hudbu (ke škodě všech, kteří ji neposlouchají), je fakt. V reportáži vystoupí obdivuhodná paní, která při klasické hudbě dokázala mít druhé zaměstnání a dokonce si založit autodopravu. KLOBOUK DOLU říkám!!! Dát tuto paní za příklad celé ČR jako vzor ale není cílem reportáže, nemylte se. To bychom lidi vychovávali k aktivitě, odpovědnosti a odvaze a dávali jim pozitivní „výchovné“ vzory. To ale dnes není cílem veřejnoprávního media. Cílem reportáže je tedy poukázat na to, že města mají málo peněz na provozování řady činností, o které ve veřejnosti není zájem. Kdo to má vyřešit? Přerozdělování. V překladu: politici jsou potřeba, aby to „uhasili.“
To, že být pokladní(m) v Aholdu je nízce kvalifikovaná práce s minimální přidanou hodnotou, je prostě fakt. Že nízká kvalifikace práce je v první řadě věcí toho zaměstnance, který zdarma mohl celý život studovat, kdyby chtěl, je také fakt (až na opravdu pár výjimek, které měl ale odchytit přebujelý sociální systém). Čí je to vina, že žijeme ve světě, kde taková práce je oceněna málo, a vysoce kvalifikovaná práce je oceněna hodně? Naše. Kdo to spraví? Premiér Sobotka. Nejdřív bude na toto téma hovořit s velvyslancem Nizozemí. Mimochodem, to je ten poslední člověk, který má pravomoc a důvod do toho mluvit. Je to jako kdyby kmotra Liška lobbovala za odborový svaz výrobců šunky. Až to nezabere, přijde Sobotka s fintou 2, a ta už zabere (viz OKD): začne to kompenzovat z peněz ostatních lidí. To se jmenuje rovnostářství a už to tu bylo: ředitelé podniků a živnostníci opět budou platit tak vysoké daně, aby se ty daně daly přerozdělit nejen potřebným, ale i těm, kterým se prostě „nechce učit nebo pracovat.“
Zvykněte si, spoluobčané: jsme univerzálně zodpovědní za všechno. Za (politické) chyby v privatizaci, například toho OKD. Za to, že existují ženy, co si neumí vybrat pořádného partnera (zálohové výživné). Že existují lidé, kteří jsou raději na dávkách, než v práci – i na zaměstnávání takových proti jejich vůli nebo za nízkou mzdu si musíme přispět. Také bychom měli přispět na charitu, kterou slíbila provozovat církev z restitucí. Dálniční známka na neexistují dálnici (D1) je také super poplatek.Ta silnice tam sice je, ale nefunguje jako silnice, nýbrž jako parkoviště. Ta naopak v Praze zmizela a vznikly parkovací zóny – za další peníze. Takových věcí jsou tu ne stovky, ale tisíce, a můžeme jim dávat různá jména jako se to dělá u hurikánů: Blanka, Angela, Adriana. Hurikány dělají víry v oceánu, politici dělají vír v našich šrajtoflích a aby se to bezprostředně nepoznalo, zadlužují – a to beztrestně, bez jakékoli vymahatelné odpovědnosti.
Možná si jednou budeme povinně dělat plastiku očí, abychom se Číňanům víc líbili, kdo ví – a kdo na ni nebude mít, ten si bude moci vzít výhodný úvěr od nějaké čínské banky a stát dá Číňanům garanci, že když to nesplatíte, splatí to za Vás státní rozpočet, tedy vy sami.
Fajn vize, že? Hlava 22 hadr. Totiž – hard. Hard core.