Přímá demokracie a lokální ekonomika jako způsob boje proti zkorumpovanému a deficitnímu státu, který nás okrádá na každém kroku
Zkuste si představit, že jste třeba na prvním sjezdu příznivců a fanoušků projektu Česko 2050. Nebo se zkuste podívat „jinak“ na lidi, které znáte – v práci, doma, na fotbale, na tenise. Zkrátka kdekoli.
Uvidíte, že téměř každý z nás má nějakou hodnotu nebo schopnost, která se dá zúročit. Schopnost, zručnost či informaci, kterou může poskytnout jako přidanou hodnotu pro někoho jiného, kdo třeba právě takovou schopnost nemá či ji hledá. Dejme tomu, že vedle sebe máte studentku, která může hlídat děti. Když může hlídat děti, může je učit anglicky. Možná i matematiku, nebo němčinu, co víte. A vy jí můžete třeba zaplatit školné, vzít k sobě do firmy na praxi, kterou bude potřebovat, až bude po absolutoriu hledat zaměstnání. Nebo jí seženete další hlídání a ona si založí firmu na hlídání dětí.
To je barter, výměnný obchod, který stát nemá právo zdanit, kontrolovat a především zakázat. Sousedka Vám dá vejce, vy jí kávovar. Nebo kafe, které koupíte ve větším balení ve slevě v Makru a oba ušetříte. Můžete bydlet „zdarma“ v hotelu u známého, když mu dohodíte kamarády za zahraničí, kteří tam přijedou v létě na dovolenou, nebo tam uděláte firemní akci. Hospodský poskytne prostory pro sjezd Česka 2050 zdarma, někdo z Česka 2050 mu udělá zadarmo účetnictví k EET, KH a uzávěrky. Variant jsou miliony, protože je sami tvoříme, sami je žijeme.
Já sám nechávám papírové noviny (stále je čtu) ležet ve vlaku nebo metru, aby si je mohl přečíst někdo jiný, když bude chtít a nebude se bát, že jsou nějak „infikované.“ Totéž dělám s lístky na MHD. Řemeslníci mi zásadně pracují ze známosti, protože v tomto segmentu je reference nutná, stejně jako u ojetých aut. Když řemeslníkovi nestrčíte do kapsy peníze, ale protislužbu, pak to není práce na černo, ale barter. Kupte prase, dejte ho známému, on ho vykrmí, a pak se o něj rozdělíte – a máte oba půlku bioprasete. Legálně a kvalitně, mnohem kvalitněji než z Kosteleckých uzenin. A v tom je právě klíč k pochopení té jednoduchosti: při výměnném obchodu se totiž násobí hodnota protislužby podle toho, jakou má ta či ona služba pro Vás význam. Neurčuje se podle nominální hodnoty v penězích, kterou někdo předem stanovil, na čemž standardně kapitalismus (a i stát) stojí. Tady si cenu zboží či služby můžete (a také nemusíte, jak se Vám chce) určit sami.
Zároveň mezi přáteli „v systému“ selektuji: není mezi nimi nikdo, kdo krade sociální dávky, byl fízl nebo estébák, volí komunisty nebo Zemana. Nikdo, o kom celé okolí ví, že je křivák, zloděj nebo bije manželku nebo zanedbává děti. Nebo remcá místo toho, aby šel k volbám nebo se zajímal o to, že zadlužování státu povede k chudobě našich dětí a vnuků. To je moje svoboda volby, s kým budu a s kým nebudu obchodovat a žádný stát mi do toho, jaký mám mít vkus na přátele a spolupracovníky, nebude kecat. V systému lokální ekonomiky si totiž své partnery vybíráte vy, a celý proces si řídíte sami a také mu sami dáváte hodnotu.
Ano, chápete správně. Nemusíme čekat na žádnou změnu, na nějaký pokyn „shůry“, nebo na spasitele. My jsme ta změna a můžeme začít klidně hned. Už dnes můžeme své věci ovlivňovat naprosto sami a stát odříznout od mnoha věcí, do kterých se snaží vstupovat, které se snaží nesmyslnou legislativou diktovat (EET), kontrolovat a často kriminalizovat. Pojďme se spojit, a obchodovat spolu lokálně, jakoby paralelně. Berte do hry jen skutečné přátele, lidi, které si sami vyberete, kteří Vám jak morálně, tak kvalitou práce či služby sedí – a doporučujte je. Prostě systém „pošli to dál.“
A nezapomeňte: čím víc nás bude, tím víc svobody budeme mít.