Pohádka o tom, jak i Česká televize umí podporovat skrytý socialismus a rozdmýchávat sociální nenávist

Je samozřejmě smutné, když vidíte na obrazovce kohokoli kdo je chudý nebo trpí. Pomiňme, že většinovým cílem médií je zaujmout a platí to i pro veřejnoprávní televizi. Ale to, co včera předvedla v pořadu 168hodin, to už je opravdu příliš.

Dva rodiče, nízkopříjmoví zahradníci, a pět dětí. Vykreslený smutný osud těchto lidí a to, že se jejich dětem posmívají ve škole jiné děti. To vše jistě JE smutné. Celou tou reportáží se jako rudá nit vleče jedna myšlenka: jak to, že se v našem státě má tolik lidí špatně? Odpověď je opět jednoduchá, snadná a lživá: přece podnikatel, který dává malý plat! Implicitně: podnikatelé dávají malé platy a způsobují příjmovou chudobu až 40% lidí. Bože, kdy už přijde někdo jako Margaret Thatcherová a řekne tu pravdu celou, tedy i druhou stranu? Zatraceně nám tady totiž chybí!!!

Je prostě potřeba v první řadě přijmout odpovědnost za svůj život, k čemuž v Čechách nevychováváme. Ani ve školách, ani v rodinách, a už lautr ne v médiích. Tady se vychovává k pobírání dávek. Rozměr, v jakém se v ČR pobírají různé (často bizarní) dávky, je šokující a všichni to víme. Zde jsou některé argumenty, které v takové reportáži prostě v zájmu objektivity zaznít musí, jinak se opravdu začínáme vracet k socialismu a jednobarevnému pohledu na svět.

Za prvé: lidé jsou vždy spoluzodpovědni za to, jak se živí a jak žijí. Jsou lidé, kteří od mládí studují, mají cíl, méně pijí po diskotékách a učí se cizí jazyky. Nebo třeba makají ve sportu. Každý nějaký ten talent či dar máme, až na naprosté výjimky. A naproti tomu jsou lidé, kteří ten život prostě chtějí volnější a nechtějí ho prožít ve štvanici za placením hypotéky, školného a tak dále a mají na to právo – ale ani jedna strana nemá právo si stěžovat a už vůbec ne na stát či dokonce úspěšnější spoluobčany. Kdo víc studuje a pracuje, musí mít víc než ten kdo nestuduje nebo se nedonutí. To je to spravedlivé, pochopitelné a regulérní. Úspěch v čemkoli není o talentu, nýbrž v první řadě o píli. To Vám řekne každý, kdo něčeho dosáhl – talent je 5%, zbytek je píle. Dřina. Měli bychom říkat nahlas, že píle a dřina je klíčová.

Za druhé: jsem-li nízkopříjmový, není možná nejlepší nápad mít dětí 5, když předem vím, že je odsuzuji k chudobě. Není taková úvaha odpovědná hlavně vůči těm dětem, o které tu jde především? Nebo se rodič nemá ptát v první řadě na to, jaký život může dětem poskytnout ve světě, který prostě je jaký je (a tento bohužel je i o penězích, ačkoli si to nikdo z nás nevymyslel)? Všichni víme, že je tu mnoho lidí, kteří chtějí primárně žít z dávek a cizích peněz, nezakrývejme to, je to vidět z volebních lístků. “Co já se budu starat, ať se stará stát nebo vlna solidarity z TV reportáže.” Není to nic osobního proti lidem z té reportáže, ti jsou skromní a hodní – proč ale v té reportáži není řeč i o tomto parametru lidského rozhodování, a sice zda mít děti nebo ne a kolik? Bylo by to přinejmenším fér vůči milionům matek a otců, kteří si tyto odpovědné otázky kladou. S odvahou k odpovědnosti, sami doma, bez reportáží v TV. I z nich všech totiž ta reportáž dělá tak trošku hajzly, co vychovali děti, které se posmívají chudým dětem ve škole – což tomu reportérovi samozřejmě nedochází, nebo ho to nezajímá. Ale mělo by, dělá tu novinařinu z našich peněz, sakra práce.

Za třetí: jsou přinejmenším 2 příčiny nízkých platů v ČR (a spíš ještě řada dalších). Zmíním dvě. Jedna je, že máme nejnižší nezaměstnanost v EU, a ta něco stojí. Nelze mít maximální zaměstnanost za maximální platy, to je ekonomický nonsens, lze jedno nebo druhé. Navíc tu je určité procento lidí (a nezanedbatelné), které pracovat nechce nebo neumí a chce dávky. Jestli je tlak na masové vytváření pracovních míst, je to vždy v určité míře umělá zaměstnanost, a nemůže to být zaměstnanost za vysoký plat.

Druhá příčina je hlubší a možná ještě důležitější: my Češi kupujeme prostě levné zboží. Jsme odpadním košem Evropy mimo jiné proto, že to chceme “levně”. Párky bez masa, trička a boty z vietnamských tržnic. Kvalita nám často nic neříká, jdeme po ceně. Je to skoro jako houbaření, takový “národní sport”. To ovšem v dlouhodobém důsledku znamená trvalý tlak na to, aby české firmy a podniky prodávaly na cenu, ne na kvalitu, i když jejich zboží či služba kvalitu má. Z nízké ceny ale nevytvoříte dostatečný zisk, abyste mohl dobře platit zaměstnance nebo inovovat, což by zvedlo produktivitu práce a zprostředkovaně i ty platy. Představte si tento příklad: rodiče mají dceru, která je vyučená prodavačka v textilu, například. Tak dlouho (i ona sama) nakupují u vietnamců levné a nekvalitní nebo dokonce nezdaněné zboží, až se jednoho krásného dne musí její zaměstnavatel zavřít, protože si nevydělá ani na provozní náklady, natož slušnou mzdu zaměstnanců. Vzniká nezaměstnanost – zavírají se krámky, výrobní podniky. Kdo může, přejde na internet, ale ouha. Obrovské komplikace při zakládání firem, administrativa spojená s podnikáním složitá na úrovni Zimbabwe a další komplikace pro podnikání typu EET udělají i ze šikovných a talentovaných prodavaček spolehlivě spíš armádu nezaměstnaných na pracáku než holku, která si chce splnit sen a vytvořit svou vlastní módní kolekci. Politici přerozdělováním mimo jiné vytváří – cíleně – prostor, v němž dřina a píle už nestačí. Proč asi?

Výsledek je jediný: všichni máme (mít) pocit, že za naši chudobu nebo nezaměstnanost může někdo jiný. Hanba státu, v němž jsou chudí lidé, je to jeho vina!!! Enormně živná půda pro populisty, a že jich tu (na Hradě i v podhradí) máme až běda. Máme vztek a chceme vidět viníka. A nevidíme politiky, kteří přerozdělováním zničili lidem smysl pro zdravou odpovědnost za svůj život a přesvědčili je, že pílí a dřinou ničeho nedosáhnou, že lepší je sedět a čekat na to, až stát něco „dá“. Vidíme někoho, kdo tu odvahu vytvořit tu “svou módní kolekci” měl, a chceme ho potrestat za ten „úspěch“, vzít mu jeho peníze. „Nakonec, určitě je to svině co špatně platí lidem nebo tunelář, tak co“!!!

Základem civilizované společnosti musí být odpovědnost člověka za svůj život. Jakmile ji stát chce nahrazovat přerozdělováním a populismem, skončí to znárodňováním, mrtvými a za 40 let ekonomickým krachem a nějakou další revolucí. Říkám NE.

Absurdita a politicky korektní zjednodušování nikdy nesmí zvítězit nad smyslem pro realitu a odpovědností. HOWGH!!!