Podvod jménem stát, část 6: Přímá demokracie (Sdílený, Konfigurovatelný stát)

Dokud stát (a jeho správa) nebyl pouhý (megavýdělečný) byznys s dnes už nadnárodní působností, měli lidé hlas. Jistě ne ideální, ale úměrný svému přínosu celku a především hlas povinně nezprostředkovaný ze zákona politikem nebo politickou stranou. Skutečná demokracie může v praxi fungovat jen v menších celcích, kde se lidé navzájem dobře znají. Jedině tak zamezíte zneužívání dávek, přerozdělování milliard a faktické beztrestnosti politiků za krádeže, zpronevěry a lži. Jakmile se celek (stát) stane příliš centralizovaným a tím pádem (nevyhnutelně) anonymním, demokracie se vypaří jak pára nad hrncem. Proč?

V rámci velkého (globálního) celku totiž nedohlédnete reálných důsledků svých rozhodnutí a především rozhodnutí politiků, kteří Vás mají – ze zákona povinně – reprezentovat. Přesněji řečeno: Vaše rozhodnutí či volba může ovlivnit životy nebo peněženky jiných lidí někde daleko, a protože ty lidi neznáte, nemůžete dostat žádnou reálnou a pravdivou zpětnou vazbu o dopadu té volby. Demokracie je žhavá plotna: musíte přijít a spálit se sám abyste věděl, že to pálí. V komplexním celku jménem stát ale Vaše volby určitých politiků a jejich “psedoprogramů” – aniž si to možná uvědomujete – posílají k plotnám a otvírají peněženky jiných lidí a Vás nic nepálí (aspoň zpočátku). Politici navíc nemají žádnou odpovědnost udělat to, co Vám při volbách slíbili, nebo co jste po nich chtěli aby udělali – udělají si co chtějí, co je pro ně výhodné a přitom slibují krásný svět co nepálí. Když jim uvěříte, pak nepálí nic. Ani bezpráví, ani nespravedlnost, ani korupce a ani dluhy, které vygeneruje sociální stát. Ale zaplatí to bez milosti Vaše děti a vnuci.

Jestli vzpomínáte na 7 statečných, byl tam padouch Calvera. Jezdil krást do vesnice kdykoli se mu hodilo a vesničané řešili dilema: nechat se dál okrádat, když nám Calvera vždy nějaké to minimum na přežití nechá? Nebo to prostě zastavit, protože to není žádná budoucnost pro naše ženy, děti a vnuky? Bez nadsázky: stát se k nám chová jako Calvera a peníze, co nám vezme, rozdělí kumpánům – voličům za koblihu, zbytečným úředníkům, na stát nalepeným “podnikatelům”. Co uděláme: dojedeme do města pro Yula Brynnera, Steve McQueena a další, a nebo to necháme být? A nebo budeme věřit, že se Calvera jednoho dne – sám od sebe – zreformuje do Abrahama Lincolna?

Počítejte kažodpádně s tím, že Calvera se bude bránit. Bude přesvědčovat, uplácet, slibovat, a pak strašit a vydírat. To ostatně už dělá, rozhlédněte se kolem sebe. Podstatné je jediné: vývoj už zašel příliš daleko. Země nemůže být “tak trochu placatá, ale zároveň tak trochu kulatá”.

Je prostě kulatá – my si jen můžeme vybrat, na které straně budeme stát.