Podvod jménem stát, část 5: globální kontext
Tato kapitola vždy vyvolá obrovskou vlnu nenávistných “hejtů” od samozvaných ochránců demokracie a jistě tomu bude tak i tentokrát. Ti “hejtři” se jeden druhému podobají jako vejce vejci: svými urážkami a výhrůžkami maskují strach ze změny. Ve skutečnosti je jim jedno, jestli žijí v socialismu nebo demokracii, hlavně aby měli nějaké životní jistoty, čímž je myšleno jistoty výhradně hmotné. Tyto lidi nazývám “vlastenci konzumu.” Ostatně, zakrývat své hmotné záměry za ušlechtilé a vzletné myšlenky typu “tradiční hodnoty”, “národ”, “demokracie” “ochrana (nejen sociálně) slabších” je finta prastará. A přibližně stejně tak průhledná.
Podstatné ale je, že kritické myšlení, nadhled, pochopení souvislostí je pro typické konzumenty dnešní propagandy zbytečné, cizí a ohrožující. Každá změna může totiž věřícím vzít jejich současné pseudojistoty, na které si už vytvořili návyk. I proto říkám otevřeně, že dnes je nutná odluka politiky od byznysu stejně, jako kdysi byla nutná odluka státu od církve. Jejich spojení funguje do značné míry na stejných postupech a se stejnými cíli: chtějí hromadit peníze a moc. A pamatujete, jak se chovala “poslušná většina věřících” vůči lidem jako Giordano Bruno, nebo třeba Milada Horáková? “Hejtři” jsou stále stejní, mění se jen kulisy, v nichž hlasují pro své výhody na úkor jiných lidí. Odvykli jsme nejen kritickému pohledu, ale vůbec se ptát.
Moderní demokracie uplácí výhodami a výsledek je (bohužel) funkční: lidé se neptají, kde se na jejich “jistoty” vzalo, ptají se jen co udělat, aby “nepřestalo kapat.” Uprostřed řečí o tom, jak všichni mají mít práva a jistoty (garantované státem), sílí nevyřčené – doslova Sauronovo – tiché poselství zla: “ať mají ostatní práva jaká chtějí, ale v žádném případě ne na úkor mých dávek a výhod, a to ani v případě, že ty dávky dostávám právě z jejich peněz. Ať si melou co chtějí, ale ať platí, jinak je smete mé vlastenectví, hejty na sociálních sítích nebo příslušnost k národu, rase, straně či ideologii.” To je totiž to, co podstatná část lidí od demokracie dnes chce – socialistické dávky a jistoty ber kde ber.
Obchodní model jménem globální demokracie ale nemá v úmyslu nechat vyklouznout nikoho, ani loajální vyčůránky, ani vlastence konzumu, ani slepce, kteří se nestarají o svět kolem sebe. Jak by řekl Gandalf: celý ten systém má jen jednoho pána, a ten se o moc nedělí. Naše oči se stále více upírají ke “zdroji”, a ten zdroj se jmenuje “on-line svět.” Stal se středobodem našich životů, přestože reálně neexistuje. Ostatně ani nemusí. Stačí, když je v našich hlavách. Informace znamenají moc a lidský mozek a fantazie jsou ten nejlepší a nejkreativnější trh, který kdy byl stvořen. Stačí, když to s ním dobře umíte, a budete stěhovat kontinenty bez toho, aby si toho někdo všiml – tím spíš, že dnes se kontinenty nestěhují prvohorně, jako to zkoušel Adam Bernau, ale elektronicky (obrovské toky virtuálních peněz, které dnes už rozhodují o všem).
Lichotky demokracie o výlučnosti našeho způsobu života nás, občanů, mají jediný cíl: maskovat skutečný záměr. Jeden příklad za všechny: když Angela Merkelová říká “máme morální povinnost přijímat uprchlíky, protože jsme morálně nejvyšší civilizace, která nenechá nikoho v nouzi”, co ve skutečnosti říká? Mimo jiné toto: “hele, levná pracovní síla, která nám možná pomůže oživit skomírající výrobní kapacitu Evropy, tu kapacitu, kterou jsme my politici pomáhali našim firmám neprozíravě přesunout do Číny v honbě za levnými výrobky, které jsme roky používali jako reklamu na fungující globalizaci a demokracii.”
Globalizace o sobě nikdy neříkala že je pouhým obchodním modelem, ale přesně tím vždy byla. Člověk je tvor teritoriální, s vazbami ke konkrétním místům a lidem. Ano, cestuje, ale k stáru chce většinou umřít doma. Staví domy pro své děti. Předává jim svůj majetek, zkušenosti, řemeslo, peníze. Raduje se nebo smutní se sousedy, kolegy, rodinou – na místě, kterému říká domov. Fotkami z dovolené se chlubí kolegům v práci a sousedům, nikoli naopak. A co víc: jestli je člověk morální, je to všem ideologiím, penězům a náboženství navzdory, nikoli díky nim. Jedině svoboda a odvaha jediného člověka jsou skutečné hodnoty tohoto světa.
A dnes právě ta svoboda a odvaha každého z nás stojí v cestě záměrům nadnárodních firem a institucí, které chtějí on-line trh bez hranic a omezení. V cestě k vytvoření nejširší a nejuniverzálnější cílové skupiny v dějinách lidstva jim stojí jednotlivci v obývácích u blikajících obrazovek. Kdo nakonec zvítězí, to bude brzy jen na nás. Jak řekl Tolkien: „možná jednou ti nejmenší budou mít v ruce osud světa.“
Měl pravdu.