Česko 2050 pro budoucnost naší země

Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Pojď blíž, občane – já jsem stát a přišel jsem tě…

Michal Hájek

V pozoruhodné knize bývalého výkonného ředitele Světové banky Moisese Naíma jménem “Černá kniha globalizace” jsou dokonale popsány principy a příklady toho, jak organizovaný zločin prorostl a stále prorůstá do státní správy a politiky ve všech státech světa. Jak se dokonce mnohdy stal naprosto legálním prostě proto, že ovládl struktury států a jako legální se sám uzákonil (nepřipomíná nám to něco?). A také jak pochopil, že když si pořídí “krytí”, které bude vypadat jako důvěryhodná kulisa (politický, sociální, zdravotní, školský systém), může bezpracně získat peníze, které byly – do té doby – pro něj hůř dosažitelné: (poslední) soukromé peníze nás, obyčejných lidí. Jak vlastně funguje nadnárodní byznys dnes, když už Vám drogy mnohem spíše předepisuje přímo Váš lékař než dealer, když Váš bankéř je mnohem větší vekslák než ti co stávali přes Tuzexem a když největším byznysem světa už nejsou zbraně, obchod s lidmi nebo drogy, nýbrž masové přerozdělování (rozkrádání) veřejných rozpočtů?

Celý článek →

(Sociální) stát je pyramidová hra, kterou financují naše malé či ještě nenarozené děti a vnuci. Sorry jako, ale to není fér hra

Michal Hájek

Na začátku nechť promluví fakta: státní dluh ČR činí cca 1,61 bilionu Kč. Každý občan dluží cca 156 tisíc Kč (zdroj: aktuálně.cz, 10.2. 2017). Na straně druhé tentýž stát přerozděluje naprosto neuvěřitelných 42% našeho HDP (zdroj: Novinky.cz, v textu jsou níže odkazy). Podle posledních návrhů politiků (Sobotkovy aktuální návrhy) chce mašinerie státu ještě víc přerozdělovat a zadlužovat. Někteří lidé ještě státní důchody zažijí, moje generace (husákovy děti) už neuvidí nic a naše děti a vnuci pak doplatí ten zbytek, co my nestihneme. Jak to ale udělají bez kvalitního vzdělání, protože peníze na něj (a také na vědu a techniku, která by měla pomoci zajišťovat ekonomiku s vyšší produktivitou a přidanou hodnotou, na kvalitní zdravotní péči, kvalitní dálnice a tak dále) budou rozkradené, toť věru otázka ála Hamlet…

Celý článek →

Nároková společnost, aneb cesta do pekla na socialistický způsob

Michal Hájek

Socialisté a populisté všech typů lidem slibují “jistoty” a dávají jim – úmyslně – pocit, že mají na něco nárok bez toho, aby se o to jakkoli zasloužili. Vědí proč: nárok je návyková droga stejně jako gambling, sociální sítě, alkohol, nikotin a průmyslově vyráběný cukr. Taková “nároková společnost” je „toxická“, je vysoce návyková a především: brutálně deficitní. A jak známo, každý návyk má háček: vždy je vykoupen něčím co musíte udělat, abyste “splnili podmínky nároku”: udat souseda, volit za koblihu, zvednout ruku pro smrt Milady Horákové. A stejně jako při každé závislosti se smyčka podmínek pro udělení nároku stupňuje: ano, máš nárok, ale musíš ještě udělat tohle (udat dalšího souseda, znova volit za koblihu), a pak už to – konečně – bude dobrý. Cesta do pekel chudoby a poroby je umetena…

Celý článek →

Fair trade, Fair state: odstranění prostředníků a právo na “fér stát” pro všechny

Michal Hájek

Většina z Vás jistě zná koncept “Fair trade”, férového ochodu. Jde o to, že když například kupujete kávu, kupujete ji s jistotou, že většina zisku neputuje k prostředníkům, nýbrž skutečně doputuje k zemědělci, který onu potravinu, kávu či hovězí vypěstoval. Takový zemědělec pak nepotřebuje dotace, protože dostává “fér cenu” přímo od Vás. Jestliže nastavíme systém, kdy se nás co nejvíc dohodne na vytvoření kruhu – “Fér státu” – a ten zemědělec bude chtít něco od Vás výměnou (třeba bydlet na letním bytě, naučit anglicky dceru, jet společně na dovolenou, pivo z Vašeho minipivovaru, půjčit auto či peníze) rovněž za podmínky Fair trade, můžeme se vyhnout přerozdělování. Pomiňme teď, že světový koncept Fair trade je organizován institucemi, které nutně nemusí budit naši důvěru. Jde o myšlenku sdíleného prostředí, kde si lidé pomáhají napřímo, bez “kurately”, dohledu a kontroly zločinného státu, který nás přerozdělováním legálně okrádá. Ti, co (ať přímo nebo nepřímo) řídí státy a lokální i globální instituce, je řídí jednoduchou technologií: ze soukromých peněz udělat veřejné a ty (si) přerozdělit. Takže dokud ještě nějaké soukromé peníze máte, jste kořist. Je tedy otázka, jak to udělat, aby jejich ohaři “ztratili stopu”, protože kdykoli ji ztratí, vy získáváte svobodu…

Celý článek →

Když se stát změní v organizovaný zločin, je jediná obrana: STEXIT

Michal Hájek

Gándhí prý řekl: “Pokud stát opustí půdu práva, je občanská neposlušnost svatou povinností.” Pokud se stát stal organizovaným zločinem v rukou pár lidí a firem, kterým jde o naše peníze, máme právo se bránit. Žádné revoluce a revolty typu “Děkujeme odejděte” ale nemají smysl, jsou systémově předvídatelné a jejich důsledky jsou pro vládnoucí vrstvu snadno řešitelné (zejména výměnou “korýtek”). Je-li stát zločinným spiknutím s cílem nás (zdánlivě legálně podle zákona) okrást, pak se musíme stát pro jeho zákony a instituce “neviditelnými”, nebo alespoň “méně viditelnými”. A přelstít tak jejich pavučiny, chapadla, zákony a technologie, sloužící jedinému cíli: největšímu přerozdělování v dějinách.

Celý článek →

Czexit? Potřebujeme Stexit!

Michal Hájek

Stexit je právo občana na reklamaci služeb státu a vystoupení ze struktur povinných státních systémů (typu monopolní státem organizované sociální pojištění, zdravotní pojištění, systém daní apod.) za předpokladu, že stát neodvádí svou službu v dostatečné kvalitě či vůbec a pokud se stát dopouští na občanu jakéhokoli (ekonomického či jiného) násilí. To se nás totiž – na rozdíl od Czexitu – týká každý den. Přerozděluje se, krade se, lže se tu každý den a politika zastupitelské demokracie není způsobem, jak to změnit – ta je naopak nástrojem korupce a vlády skutečného, reálného zločinu páchaného na občanech.

Celý článek →

Kontrolní hlášení je protiústavní, ale státní aparát to nezajímá. Pochopme už: nerespektování práv je podstatou státu, nikoli „náhodná chyba“

Michal Hájek

Další děsivý příklad nezákonnosti státu – KH, tedy kontrolní hlášení k DPH. Pod velmi chytře zvolenou taktikou mediální zkratky a zmatku kolem EET se dokonale odvedla pozornost od možná ještě mnohem ničivějšího systému – KH, které bylo prohlášeno za protiústavní. Ano, slyšíte dobře: protiústavní. Protiústavní znamená nikoli pouze protizákonné, ale proti základním kořenům práva a spravedlnosti, proti základům naší civilizace a základním hodnotám, pro které žili a umírali naši dědové a pradědové (a babičky samozřejmě taky). Nebo ještě výstižněji: elektronické bezpráví…

Celý článek →

Je-li stát firma, musí se na jeho služby vztahovat právo reklamace a konkurenční prostředí. Je-li stát společenství lidí, nemůže jeho “činností” být nedobrovolné přerozdělování jejich peněz.

Michal Hájek

A máme tady malý hlavolam pro všechny (lokální i globální) oligarchy, politiky a všechny ostatní, kteří si ze státu udělali pohodlný byznys a také nás všechny, kdo to dobrodružství na úkor příštích generací platí. Jestli je stát firma, kde je tedy naše právo reklamace jeho služb a kde je nějaké legální konkurenční prostředí, umožňující či dokonce nabízející alternativu ke státem organizovanému důchodovému, sociálnímu, zdravotnímu a školskému systému? A jestli je stát (svobodné a dobrovolné) společenství lidí a ne pouhý brutální byznys, jak je možné, že jeho jediným smyslem je přerozdělovat peníze a zadávat státní zakázky, udělovat dotace, granty a dávky bez toho, aby měl člověk právo z takového “společenství” kdykoli odejít?

Celý článek →

Stát jsme nezdědili od předků, stát jsme si půjčili od svých dětí. Z té představy mrazí, že?

Michal Hájek

Máme X zákonů a úřadů na ochranu práv dětí, ale to základní právo jsme jim – ani sobě – nezajistili: právo na to vybrat si stát, v kterém chtějí svobodně žít. Každé dítě, které se narodí, dostane rodné číslo (často dřív než dupačky nebo jméno). Podle toho, kde se narodilo, spadá do nějakého státu s povinností respektovat jeho sebestupidnější a sebenesmyslnější zákony bez jakéhokoli práva reklamace, odvolání či alternativy. Narozením Vás zkrátka a dobře mrsknou “do jednoho pytle” i s mnoha dalšími úplně cizími lidmi, se kterými byste dobrovolně nikdy žádný stát – natož rozpočet – nesdíleli. Jakým právem nás vlastně dnešní verze států a demokracie nutí mít společnou peněženku (státní rozpočet) s lidmi, firmami (různých Babišů) a institucemi, s nimiž nemáte nebo nechcete mít nic společného a nemáte šanci si ani ověřit, že Vás vlastně (jenom) nezneužívají?

Celý článek →