Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Neúcta a neschopnost ocenit kvalitní práci jiných vede pouze k tomu, že nikdo neocení tu Vaši

Málokdo si uvědomuje, že něco umět, něčemu rozumět a s něčím poradit je také služba. A sakra cenná. V Čechách jsme ale zvyklí za znalosti druhých neplatit a naopak hledat jejich povinnost nám radit zdarma; „však jsme lidi ne?“

Jsou tisíce příkladů, kdy lidé „šetřili“ na výdajích za právníky a jejich rozvody dopadly brutálními ztrátami. Dodavatelé šetřili na smlouvách s odběrateli, lidé kupovali nápadně levné zboží přes internet a pak se divili, že nic nepřišlo. Lidé přijdou, vyzkoušejí si boty nebo notebook v krámě a pak jdou domů, aby ušetřili pár korun při nákupu přes internet. A ještě se chvástají, jak s tím „vymrdali.“ No, v důsledku ale „vymrdali“ hlavně sami se sebou. Jak to? Inu proto, že všechno souvisí se vším.

Sektor služeb je motorem moderní ekonomiky. Na službách lze docilovat mnohem vyšších marží a loajality zákazníků než při pouhém prodeji produktu. Když ale poskytovatelé služeb vidí, že nejsme ochotni za ně platit, nebudou je poskytovat, nebo budou poskytovat služby nulové hodnoty. To má zpětně vliv na celou ekonomiku: nevznikají nová pracovní místa, nezvyšuje se produktivita práce. Jako klienti nakupujeme nevhodné produkty, protože nám nikdo neporadí, co je pro nás skutečně nejlepší řešení nebo produkt. V důsledku pak utratíme mnohem víc než musíme.

Ti, kteří nabízejí kvalitní služby, jsou drazí. Ale jsou drazí i proto, že vědí, že jejich klienti se zpravidla už někde spálili a znova už nechtějí, a tedy jsou ochotni si připlatit. Naše snaha ušetřit nakonec vede paradoxně ke zdražení kvalitních služeb a k rozšíření nabídky služeb cinknutých, nebo zboží, které je ukradené, bez záruky nebo vůbec nedorazí, když ho objednáte. V naší zaslepenosti „ušetřit korunu“ totiž podvodníci uvidí obchodní příležitost, jak nás obrat o desetitisíce.

Všichni stále brečí, jak to, že nejsme na úrovni západní Evropy. Je to jednoduché: protože si tam nezasloužíme být. A to ani materiálně, ani mentálně. Je to bohužel jasné jak facka – dokud sami nejsme ochotni ocenit kvalitní službu, nemáme právo být sami kvalitně za práci oceněni. A tohle žádný politik, stát, Unie nebo svět nevyřeší.