Film našeho života
Nejdokonalejší kamerou lidských očí,
natočil režisér osud unikátní snímek
tak práskni do koní, promítači,
tím bičem, cos uplet ze vzpomínek
zhasněme světla a zavzpomínejme
vždyť je to film našeho života…
Úvodní černobílej výjev zná většina lidí v sále
cinkání klíčů, pravda a láska, slzy co pálej
na pár let se stanou symbolem doby a nadějí
než to odnese korupce a lidi, co na slušnost káleji
Pak přijde privatizace a podvody doslova obří
a politika se zas stane jen korytem pro prase
Pomalu zmizí pocit, že teď vyhráli ti “dobří”,
a lhostejnost se zas ukáže v celé své kráse
Ne, neptáme se, kdo zaplatí ten život na dluh
a nechceme slyšet, že to budou naše děti
Lepší je natáhnout ruku, než se postavit za pluh
a zvolit socialisty, co po nás prej zametou smetí…
Najednou z nás jsou houfy policajtů a učitelek,
a závistivci, co maj pro svoje děti radu
s pravdou a slušností dojdete do prdele
vždyť koukněte na vzor, co káže Vám z Hradu
Moudrost hlupáků je vždycky dost prostá
a jen blázen by chtěl něco měnit
stačí se naučit lhát a počítat do sta,
volit grázly a zlodějů si cenit
A taky neplivat na zem a držet se práva
vědět, že ráno po tahu bolívá hlava
že světská sláva je polní tráva
a že před zapálenou hranicí se (raději) odvolává
Ale v titulcích mezitím už běží obžaloba…
Z potřeb jsme udělali módu a z nutnosti míru
ze života scénář a ze zbabělosti víru
z lidí pár kolonek a podpisů na papíru,
a z bláznů a hrdinů škodnou do revíru
Z touhy reklamu a z citu zisk
z iluzí budoucnost do každé rodiny
ze státu chobotnici co fakt má stisk
a pro svobodu otevírací hodiny
Nejdokonalejší kamerou svých vlastních očí
dívám se sám na sebe do zrcadla
už můžeš jít domů, promítači,
vždyť i já už se zvedám ze sedadla