Diktatura peněz se od diktatury proletariátu neliší a obě tvrdí, že jsou demokratické a pro lidi. A obě samozřejmě lžou…
Kdysi dávno, když ještě nebyly slova,
ani idea, ani Vůdce,
ani pravda a za ni provaz,
když svět byl klacek v ruce
Tehdy jsme vykročili z jeskyní
vstříct světlý budoucnosti
tehdy narodil se řád
na hromadě zbytků a kostí
a my šli krok za krokem, rok za rokem, věk za věkem, stále dál
Po cestě přišli nejdřív otroci
a s nima i první okovy
faráři a falešní proroci,
kaviár a skopový
A po nich úděly,
důvody a tradice
jedněm zbraně a žezla
druhejm pluhy a radlice
a směr krok za krokem, rok za rokem, věk za věkem, stále dál
Jenže čím víc je to boží
tím větší je to podvod
životy lidí jsou zboží
a svět prázdná krabice od bot
Řád jako mesiáš
nabídl pár stovek za duši
za trochu písku do zubů
a značku na uši
hezky kus za kusem, kus za kusem, kus za kusem, jen dál a dál
Na obrazovce v tmavým pokoji,
Bezejmenní z davu řvou “víc!”
Jenže kolečka v Orloji
Vidí pravdy polovic
Běh světa jsou hádky
Jak se co má jmenovat
přitom všechny ty slova
Nás naučil řád…
A tak tu stojím ve větru,
a v dlaních mám odpověď
zvratky jak logo na svetru
a chápu právě tady a teď
že až se budem kdykoli
někam demokraticky hnát
vedle nás vždycky bude
stát tenhle řád
A bude s náma stát, s náma spát, s náma žrát – a s náma umírat