Stát je jen letadlo, Ponziho schéma. A komu zbydou oči pro pláč, až to celé „praskne“, co myslíte?
Hovoří o tom sociologové, ekonomové, vizionáři. Jakýkoli (a zejména pak sociální) stát vychovává stádo ovcí na takovém státu a jeho fungování závislých a menšinu těch, kteří to přerozdělovací dobrodružství prostě zaplatí. Ano, toto a nic jiného je jediným smyslem dnešních centralizovaných států: přerozdělovat obrovské prostředky do předem připravených kapes a legitimizovat to směšnou hrou na demokracii. Ten stroj funguje bez ohledu na jakékoli “zdánlivé vnější” změny, protože stádo je na „své drogy“ (sociální dávky, dotace, granty, vylhané jistoty typu důchod a volby) zvyklé. Stádo nechápe, že ty takzvané výhody fungují naprosto stejně jako drogy – blahobyt a hezké pocity teď, kocovina, závislosti a placení dluhů zítra. Nechápe, že ty drogy navíc ani neposkytuje “ten hodný dealer” stát, ale že si je předraženě (protože stát sám o sobě nic nevytváří a neprodukuje, kromě brutálních nákladů na státní správu a korupci) kupují občané sami ze svých daní a odvodů. A tak – v centralizovaném státě řízeném přerozdělováním, k němuž není alternativa, právo reklamace, odvolání ani žádná reálná veřejná kontrola – usínáme jako žáby v pozvolna se ohřívající vodě. Necháme se uvařit, nebo důslednou decentralizací a zdravým selským rozumem, ctí, férovostí a odpovědností vytáhneme z té vany špunt a zachráníme život nejen sobě, ale i všem těm, co přijdou po nás, včetně našich vlastních dětí, vnuků a pravnuků?
Celý článek →