Alternativa proti Přerozdělokracii, Populismu a Pokrytectví (APPP) vůči vlastním dětem
Je hlubokou pravdou, že ten titulek má 1 chybu. Člověk má být z principu vždy spíše „pro“ něco než „proti“ něčemu. Když ale vidíme, jak (bohužel) úspěšně svou – řemeslně perfektně zvládnutou negativistickou propagandu – šíří hnutí ANO a méně řemeslně zvládnutou propagandu, nenávist či „jen“ bezpohlavní a pokrytecké volební programy „ti ostatní“, je jasné jedno: nezáleží na tom, jak věci vypadají, ale jaké doopravdy jsou. A náš stát je reálně a prokazatelně pouhým strojem na peníze (přerozdělování), které kryje pokrytectví (tvrdící, že jde o mezigenerační, sociální či jinou solidaritu a spravedlnost, zatímco jde jen o to rozkrást veřejné rozpočty) a populismus (tvrdící, že dluhy se vlastně platit nemusí a že jakékoli voličské prebendy si člověk nemusí zasloužit, stačí jen zvolit vhodnou stranu, která tu špinavou práci odvede za něj). Náš systém života je organizovaný zločin. Jen AlCapona vystřídali bezchrakterní a začasté také naprosto neschopní politici, rezidenti tajných služeb, lobbisté, pseudobyznysmeni stavící byznys na zkorumpovaném systému dotací a další „nazdárci“. A samopaly v rukou AlCaponeho „zaměstnanců“ vystřídaly tzv. svobodné volby v povinně omezeném výběru a zastupitelská demokracie, zastupující zájmy různých skupinek byznysmenů za peníze poctivých lidí.
Je také hlubokou pravdou, že neexistuje-li k jakémukoli stavu (i systému či státu) alternativa, či je-li dokonce jakákoli alternativa regulována a potlačována (sdílená ekonomika, kryptoměny) jinak postihována či je-li proti ní či jakékoli skupině lidí vedena dezinformační kampaň či dokonce kampaň s cílem je okrást (podnikatelé, poctiví plátci daní, extrémně zdanění zaměstnanci, nespravedlivě vyplácení důchodci apod.), stát, v němž k tomu dochází, páchá zločin proti lidskosti. A zločinem proti lidskosti je i zadlužování příštích (a i ještě nenarozených) generací, které ani neměly právo se k tomu vůbec vyjádřit. Na nic z toho žádný stát nemá a nesmí nikdy mít právo.
Alternativou k současnému stavu pseudodemokracie a pseudostátu je STEXIT – „state exit“. Stexit je základním novodobým lidským právem, které přinesl vývoj společnosti, technologií a organizovaného zločinu jménem stát. Jestliže jsou dnes lokální státy a jejich instituce ovládány přerozdělovacími a dotačními mafiemi, občan musí mít právo z takového systému vystoupit a přestat se nechat okrádat a zotročovat. A tím mimo jiné chránit své děti a děti jejich dětí, které se díky tzv. sociálním státům narodí do zrůdného a obrovského dluhového otroctví. Stexit = „state exit“ je svobodné právo občana na reklamaci služeb státu či případné plné vystoupení ze struktur povinných státních systémů (typu monopolní státem organizované sociální a důchodové pojištění, zdravotní pojištění, systém legálního několikanásobného zdanění, školský systém apod.) za předpokladu, že stát neodvádí službu kterou se – výměnou za peníze občana – závazal poskytnout, či když se stát dopouští na občanu jakéhokoli (ekonomického či jiného) násilí, to vše za předpokladu, že občan nepožaduje po státu žádné služby či úkony, které si dobrovolně nevybral a nezaplatil.
Zapamatujme si pojem STEXIT – je to novodobé lidské právo, pro které stojí za to „hořet“…
A jak konkrétně – postupně a po krocích – bojovat proti tomuto systému, jak vytvořit Alternativu proti největšímu Přerozdělování, Populismu Pokrytectví novověku? Níže – rozepsáno do 6 cest pro budoucnost. Nestačí totiž říct NE – je třeba pojmenovat i cestu, jak z toho ven. A také formulovat vizi budoucnosti, jak by stát jednou měl vypadat. Obojí může čtenář, zajímá-li ho to, číst na odkazech níže. Ale ať si každý takový čtenář uvědomí jedno: když tyto programy a myšlenky může formulovat jeden člověk bez jakéhokoli politického či skrytého politického zázemí (a jakýchkoli ekonomicko-politických ambicí), bez týmů poradců placených z peněz Vás všech, masívní korupce a hejna lobbistů kolem, může a měl by je umět formulovat každý z Vás. Ve svém vlastním životě. A to je cílem i smyslem tohoto projektu: ukázat, že to jde a není se čeho bát, kromě hanby a ponížení za předpokladu, že naše děti necháme shnít v obludném dluhovém kruhu pekla a budeme pokrytecky okrádat jeden druhého a dívat se mu při tom do očí. To není sociální či mezigenerační spravedlnost, to je zlodějina, zbabělost a zločin.