Podvod jménem stát, část 8: jak můžeme bojovat

Ano, cesta je jediná: všichni společně okamžitě začít bombardovat soudy s žalobami a úřady s dotazy a požadavky, na které máme ze zákona právo. Žádat zveřejnění všech informací o tom, jak stát přerozděluje, jak funguje, kam naše peníze jdou. Musíme demontovat monopol politických stran na vládu a zajistit první základní sadu reforem (https://cesko2050.cz/6-cest-pro-budoucnost/) ve všech oblastech veřejného života. Postupně, ale důsledně. Jsou totiž stovky konkrétních věcí, které můžeme žalovat či požadovat hned teď. Jaké to například jsou?

Pozorně si pročtěte (možná poprvé v životě) volební program strany či politika, kterého jste volili, objednejte se k němu a chtějte po něm analýzu všech bodů jeho volebního programu, které se zavázal splnit. Pokud najdete cokoli, co podle Vás nesplnil, máte právo podat na něj žalobu pro podvod. Odškodnění je potřeba žádat jak po něm, tak po straně, kterou zastupuje – a možná nejlépe od obou, ať si konečně uvědomí a pocítí, co znamená pojem odpovědnost. A je lhostejno zda Vám politické strany a politici lhali na místní nebo celostátní úrovni – pořád je to podvod. Za bonton se považuje, že „v politice se prostě lže“, ovšem to je základ úpadku, který dnes prožíváme. Říká se nám, že se to má „nechat prostě být, protože to tak je“. Ovčí logika.

Je toho samozřejmě mnohem víc, co bychom měli IHNED začít vymáhat po státu a politicích. Politické strany, které kdykoli kohokoli zadlužily s odůvodněním, že „to chtěli lidé“, lžou: bylo někdy referendum na toto téma? Dal někdo z Vás ve volbách bianko šek jakékoli politické straně či jednotlivci na to, že má právo kohokoli zadlužovat? A pokud ano, byla to většina obyvatel této země? Těžko, když jich většina k volbám ani nejde jak jsou zhnuseni nebo nevěří, že to vůbec má nějaký smysl. Nízká volební účast je chybou politiků, nikoli lidí – jak to tedy, že za nízkou volební účast nejsou politici potrestáni ze zákona? Jestli jsou fotbalisté a hokejisté potrestáni na prémiích když hrají tak strašně, že nepřijdou diváci, proč by měl politik být beztrestný, když „hraje tak špatně“ že nepřijdou voliči? Politici mají přece smlouvu s námi a hrají „za naše peníze“, na to nezapomínejme. Zedník, lékař, zemědělec, řidič kamionu, obchodník, ti všichni ručí za svou práci, my všichni ručíme za svou práci. A politik má mít výjimku a ručit za naše miliardy jen tím, že ho tedy laskavě „příště lidé nezvolí?“ Vždyť to je legitimizace právě probíhajícího zločinu – a to nemůže být – ve 21.století – legální nebo normální. Takže ano, chceme zákony na potrestání politiků za nízkou volební účast a ano, chceme kvalitu jejich práce měřit mimo jiné tímto jednoznačným ukazatelem, tedy volební účastí. A také úrovní zadlužení. A řadou dalších faktorů.

A ptejme se a žalujme dál: je monopol politických stran na vládu skutečně legální a proč to nikdy (zatím) nezkoumal žádný soud? Je omezení volné politické soutěže státními příspěvky, hranicemi pro vstup do parlamentu, hranicemi pro vznik nových subjektů, spravedlivé, správné a legální? Je náš volební systém, který uznává výsledky voleb při volební účasti kolem 20 %, vůbec legální jako celek? Protože pokud ne, nemusíme poslouchat žádné zákony, které takový systém produkuje – a to už sakra stojí za zamyšlení. Je vůbec v pořádku, že politické strany dostávají ze státního rozpočtu příspěvek na své fungování, a tedy dostávají i peníze lidí, kteří je nevolili?

I mimo politiku je řada témat, která jsou zralá na soud nebo přinejmenším na důkladnou revizi: je EET skutečně v souladu s legislativou ve smyslu ochrany dat, protože u EET nejde o daně, ale o data? Není bodový systém pro řidiče dvojím trestem (body i pokuta)? Není několikanásobné zdanění (daně z příjmu, ze zdaněných peněz pak platby DPH, spotřebních a majetkových daní apod.) v rozporu s dobrými mravy, nebo dokonce se základními lidskými právy? A tak dále a tak dále.

Ptáme-li se kde má začít protipohyb proti současnému systému, je to přesně tady. U žaloby každého z nás na systémové chyby a podvody a u vzdoru proti normám a zákonům, které jsou zjevně proti zdravému rozumu, spravedlnosti a dobrým mravům. Nezapomeňte: zákon není zárukou spravedlnosti, i Miladu Horákovou a Jana Husa odsoudili v rámci „tehdy platné legislativy“. Zákon není žádnou zárukou spravedlnosti, je to jen nástroj na vymáhání poslušnosti, navíc nástroj, který se zneužívá už od úsvitu dějin. Stát se stal tímtéž.

Jestli necháme politiky, stát a zákony vzít našim dětem a vnukům šanci na slušný život, záleží dnes na nás.

Krásné Vánoce všem!