Past jménem stát: dotace a zisky firmám, rizika a přidružené náklady veřejným rozpočtům (občanům, plátcům, spotřebitelům – nám!)

Buďme opět politicky nekorektní a řekněme si pravdu: 90% lidí dobře ví, jak devastující dlouhodobé účinky na jejich zdraví má obezita, nebo konkrétně cukr, sůl, přemíra tuku a “éček” ve stravě, ale třeba i průmyslové exhalace (nejen Ostrava by mohla vyprávět) nebo takový gambling (o tom by zase mohly vyprávět rozpadlé rodiny). Existuje závislost na cukru, která brutálně devastuje zdraví i rozpočty států, ale také třeba na používání internetu a sociálních sítích. A všechny tyto závislosti mají společné to, že někomu vydělávají (obrovské) peníze. Léčba důsledků těchto závislostí je ale – v současné verzi kapitalismu (socialismu 2.0.) a států – „věcí veřejnou“ a co je závažnější: veřejným nákladem. Je to správně? Samozřejmě že není – je to past.

Nenechte se nikdy ukolébat lží v hávu polopravdy. Na alkohol a nikotin se sice už vztahují spotřební daně, často představované jako řešení problému s „odloženými náklady na zdravotní péči“ – ovšem ty opět platí v důsledku zákazník. Žádnou přesně regulovanou a transparentní participaci výrobců na pozdějších nákladech spojených s léčbou důsledků konzumace jejich výrobků a služeb prokazatelně působících negativně na zdraví občanů prostě nemáme.

Odpověď proč to tak je a kdo je za to zodpovědný a kdo celou tu „hru“ vymyslel a řídí nechám na Vás. Jedno je ale jisté: globální (i lokální) byznys, na rozdíl od nás občanů, totiž spolupracuje (a navíc má v zádech politiky a veřejné rozpočty). Když nám poškodí zdraví například konzumace výrobků určitých firem nebo exhalace z oceláren, léčí nás zase firmy, tentokrát farmaceutické. Jeden “byznys” vyvolá potřebu, nemoc, chuť nebo víru, druhý přispěchá ji “léčit“ a stát to pod ideologií „ochrany občanů“ reguluje. Přesněji, určuje co je legální a co není. Že to ve skutečnosti zaplatíme my, to většině zejména levicových voličů nikdy nedoteče, stejně jako fakt, že zdravotnictví v takovém systému funguje vlastně jen jako “opravna porouchaných zákazníků s cílem je poslat brzy znova do oběhu.” A na to všechno dohlíží stát svým přerozdělováním a regulacemi – ano, ten milý hodný strýček, do kterého byste nikdy neřekli, že zneužívá Vaše děti. Ale přesně tohle stát právě dělá: zneužívá děti (i ty nenarozené) a zadlužuje jejich budoucnost, aby se některé firmy mohly mít lépe než jiné.

Řešení? Kupodivu existuje. Ať firmy, produkující prokazatelně nezdravé či neekologické zboží, platí svou část odpovědnosti za budoucí náklady na léčbu nemocí vzniklých v souvislosti s konzumací jejich produktů. Nebo s ekologickými škodami, které jejich činnost způsobí. Jak? Stačí určitou část obratu takových firem transparentně převádět do státních rozpočtů států, kapitola zdravotnictví nebo životní prostředí. A ideální bude, když tyhle platby půjdou úplně mimo stát pod dohledem nezávislých orgánů. Když hraje Sparta se Slavií derby, také je lepší, když ho píská rozhodčí z ciziny – všichni víme proč. Navíc na rozdíl od fotbalu tady jde ještě o diletantství populistických politiků typu Sobotka a Marksová: těm je nějaká ekologie nebo zdraví fuk, ti chtějí jen uplácet své voliče. Proto také při úvahách o sektorové dani chtějí danit banky, telefonní operátory a poskytovatele energií – tedy firmy, jejichž produkty si musíme kupovat tak jako tak, takže celá sektorová daň skončí tím, že banky, operátoři a poskytovatelé energií mírně zdraží, a přenesou to zatížení zase na nás – lidi. Tragické je, že tohle ví i malé dítě, jen naši politici ne.

Jistě, každá mince má 2 strany a platí to i zde. Naše zdraví, vzdělání, produktivita práce nejsou jen věcí globálního kapitalismu, jsou a musí být především odpovědností nás, lidí. Občanů, spotřebitelů, rodičů. Všichni musíme začít více dbát o své zdraví formou důkladné prevence, protože když nákladům na pozdější léčbu nemocí (tam kde to jde) předejdeme, prostě nevzniknou. Když nevzniknou, nikdo je nemusí platit. A ano, hranolkovou daň by měly platit nejen firmy, ale i zákazníci, jestliže vědí, že “to co jedí, dlouhodobě škodí zdraví a bude to stát značné peníze v budoucnu léčit”. Je jistě i pravda, že sektorové korporátní daně mohou vést k částečnému a dočasnému snížení konkurenceschopnosti našich ekonomik, například budeme-li stavět svou budoucnost na obnovitelných zdrojích místo zdrojů fosilních, dokud se stejně odpovědně nebudou chovat všechny regiony (například USA a Čína). A stoprocentně nás dotčené – zejména nadnárodní – firmy zkusí i vydírat: “jestli si tenhleten bláznivý nápad nerozmyslíte, zrušíme tu továrny a půjdeme jinam!” Co na to říct? To je jednoduché: mazejte tam, kde na Váš podvod se státem čekají.

My totiž budeme kupovat výrobky a služby pouze těch firem, které tu zůstanou a projeví lidskou i společenskou odpovědnost. Reálnou, ne jen na papíře. Tržby se tedy přesunou k nim, bez dotací, přirozeně, a budou moci (třeba) zaměstnat ty lidi, které propustí „dotační vyděrači.“ A co víc: když stát nebude krást (pardon, přerozdělovat), zbyde víc peněz lidem v kapsách, protože se sníží daň z příjmu a tím stoupne koupěschopnost obyvatel. Nadto koncepčně ušetříme desítky milliard korun ročně na zdravotních výdajích a ty peníze vrátíme do dostupnosti a kvality zdravotní péče. A kdoví, možná se k nám začnou jezdit léčit lidé ze států, které zůstanou u „starého přerodělovacího systému“, protože budeme poskytovat nesrovnatelně vyšší kvalitu za dobrou cenu. A to férově, bez dotací a vydírání. Je třeba to říct nahlas: kdo tu podniká jen kvůli dotacím, toho tu nepotřebujeme (a nemusíme jít daleko, kdybychom chtěli jmenovat). Detoxikovat naši ekonomiku i myšlení od zhoubného vlivu dotací a přerozdělování musí být jeden z našich prvořadých úkolů.

Přišel čas s tím zkorumpovaným systémem něco udělat. Přinejmenším proto, že nemáme vůbec co ztratit, jenom získat. A to ani jako Česká republika, ani jako Evropa. Stát jsou jen císařovy nové šaty – pochopme to konečně.

Současný stát je jen podvod, nic víc.