Diktatura peněz se od diktatury proletariátu neliší a obě tvrdí, že jsou demokratické a pro lidi. A obě samozřejmě lžou…

Kdysi dávno, když ještě nebyly slova,

ani idea, ani Vůdce,

ani pravda a za ni provaz,

když svět byl klacek v ruce

Tehdy jsme vykročili z jeskyní

vstříct světlý budoucnosti

tehdy narodil se řád

na hromadě zbytků a kostí

a my šli krok za krokem, rok za rokem, věk za věkem, stále dál

Po cestě přišli nejdřív otroci

a s nima i první okovy

faráři a falešní proroci,

kaviár a skopový

A po nich úděly,

důvody a tradice

jedněm zbraně a žezla

druhejm pluhy a radlice

a směr krok za krokem, rok za rokem, věk za věkem, stále dál

Jenže čím víc je to boží

tím větší je to podvod

životy lidí jsou zboží

a svět prázdná krabice od bot

Řád jako mesiáš

nabídl pár stovek za duši

za trochu písku do zubů

a značku na uši

hezky kus za kusem, kus za kusem, kus za kusem, jen dál a dál

Na obrazovce v tmavým pokoji,

Bezejmenní z davu řvou “víc!”

Jenže kolečka v Orloji

Vidí pravdy polovic

Běh světa jsou hádky

Jak se co má jmenovat

přitom všechny ty slova

Nás naučil řád…

A tak tu stojím ve větru,

a v dlaních mám odpověď

zvratky jak logo na svetru

a chápu právě tady a teď

že až se budem kdykoli

někam demokraticky hnát

vedle nás vždycky bude

stát tenhle řád

A bude s náma stát, s náma spát, s náma žrát – a s náma umírat