Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Author

203 posts

Bourání mýtů, část 7: obchodní model jménem sociální stát

Trik sociálního státu spočívá v tom, že nám lže i o skutečné výši a struktuře deficitu, který denně vytváří. Sociální stát se tak úmyslně často redukuje na deficit důchodového systému. Jenže sociální stát je praotcem všech Ponziho schémat, králem kreativního účetnictví a hlavně mistrem v přelévání peněz z jedné kapitoly veřejných rozpočtů do druhé, aby se ta hrůza trochu „naředila“. Protože když si uvědomíme všechny souvislosti obchodního modelu okrádání občanů jménem sociální stát, došlo by i těm nejzarytějším stoupencům „povinné péče státu o lidi“, jak zločinná a děsivá krakatice to vlastně je a jak bezuzdně je okrádá. Ano, dnešní státy porušují základní lidská práva a je jen otázka času, až si toho lidé všimnou… (zdroj foto: ČT)

Celý článek →

Bourání mýtů, část 4: zdravotnictví zdarma

I malé dítě ví, že zdravotnictví zdarma nemáme a že ho platíme v daních a v povinném zdravotním pojištění. I někteří dospělí (zpravidla ti s vyšším vzděláním, rozhledem, inteligencí a společenskou odpovědností) chápou, že když je zdravotnictví švédský stůl bez jakékoli spoluúčasti (motivace) pacienta, odpovídá tomu obecná kvalita a dostupnost péče, včetně fenoménu nadužívání (či přímo zneužívání). Co ale často nevědí ani ti dospělí je, že až 80% nákladů v kapitole zdravotnictví jsou náklady spojené s léčbou nemocí přímo souvisejících s nezdravým životním stylem. V překladu: s léčbou nemocí, jejichž vzniku se zpravidla dá předejít včasnou a vhodnou prevencí nebo (jen trochu) odpovědnějším životním stylem. A co vadí i řadě lékařů je fakt, že naše zdravotnictví není postaveno na motivaci lékaře mít pacienty zdravé (s využitím jejich spoluúčasti přirozeně), nýbrž vykazovat výkony pro pojišťovnu a předepisovat léky. Není potřeba velké fantazie, aby i laikovi jako jsem já došlo, že celý ten systém si s co do neprůhlednosti, nehospodárnosti a korupčního potenciálu naprosto nezadá s naším důchodovým systémem, který jsme popisovali v prvních 3 dílech seriálu Bourání mýtů… (foto zdroj Lidovky.cz)

Celý článek →

Bourání mýtů, část 3: mezigenerační (důchodová) solidarita

Státní systém důchodů je podvod, organizovaný zločin rozkrádání veřejného majetku. Kdybychom měli demokracii nebo svobodu, mohli bychom to reklamovat, postihovat a měli právo z takového systému vystoupit (okrádá-li nás a lže-li nám). Stát je dnes jen velmi chytrý a naprosto bezcitný podvod na Vaše peníze. A je pikantní, že právě on, největší zloděj moderních dějin, se má tu drzost zaštítit hesly o mezigenerační solidaritě – je to jako kdyby byl Herodes vzorem pro vznik mezinárodního dne dětí. A jaký že to systém důchodů nám „taťka“ Herodes vlastně připravil: průběžný, spořící a nebo pojistný? A co když je to celé jen podvod století, vytuněný o to, že je to povinné a když se toho nechcete účastnit, ocitnete se mimo zákon? Mimochodem přesně ten zákon, který přijali titíž grázlové a podvodníci, kteří tu to “letadlo” v klídku a pohodě už přes 20 let provozují a smějí se nám (ať jste plátce nebo příjemce) do očí i peněženek?

Celý článek →

Bourání mýtů, část 2: výše státních důchodů

V prvním díle našeho miniseriálu Bourání mýtů jsme si ukázali, že státem monopolizovaný důchodový systém je Ponziho schema, pyramidová hra, obyčejné letadlo. V tomto díle si ukážeme, že stát lže nejen o celém systému důchodů, ale také – a to je velice podstatné – o skutečné výši důchodů, které vyplácí. Protože když někomu dáte pecen chleba dveřmi, ale pak si oknem sáhnete pro půlku a stáhnete si ji zpátky, nedali jste ve skutečnosti někomu pecen, nýbrž jen tu půlku, co mu zbyla po Vašem „okenním“ zásahu. Ale zbyde vůbec ta půlka, nebo jen pár drobků a zobej, milý občane, který jsi věřil v největší pyramidový podvod od dob pyramid?

Celý článek →

Bourání mýtů, část 1: důchodový podvod

Celý náš státem monopolně organizovaný důchodový systém je podvod. Je to Ponziho schema – peníze příjemcům se vyplácejí z peněz plátců při vědomí, že pro plátce jednou nebude dost peněz a celý systém zkrachuje. To splňuje všechny znaky zločinného spolčení, podvodu, porušení povinností při správě cizího majektu a jistě řady dalších trestných činů, ale především je to ekonomická genocida. Ano, slyšíte dobře – ekonomická genocida příštích generací a znárodnění soukromých peněz ve jménu “sociálního státu”…

Celý článek →

Rozdíl mezi (sociálním) státem a „městem hříchu“? Žádný – obojí vytvořil a provozuje organizovaný zločin

Stát je vlastně takové Vegas. Vytvořil ho organizovaný zločin, který pochopil, že daně a povinné odvody jsou mnohem pohodlnější, plánovatelnější, ziskovější a bezpečnější byznys než zbraně, drogy, dětská prostituce, novodobé otroctví, organizovaná migrace nebo výroba čehokoli v Číně. Byl to geniální trik: dotace, granty, daňové úlevy, investiční pobídky, to vše je loupež cizích peněz stejná jako vykrást banku nebo okrást seniora na prezentační akci, tedy až na to, že je to legální akt a jako takový je zákonem nepostižitelný. Zákonem postižitelné naopak je – a v tom je ten trik geniální – jim do té kasičky jménem veřejné rozpočty přestat přispívat, když tu „hru“ prokouknete…

Celý článek →

Nařizuje-li vrchnost co neprávem, či žije-li v hříchu… vzpomínáte?

Je tragikomické dívat se na ten prolhaný cirkus jménem přerozdělokracie (pardon – zastupitelská demokracie). (Najmě) koblihoví, rudí a oranžoví voliči si stěžují, že mají málo sociální podpory, dávek, péče, peněz. Někdy mám pocit, že se Česká republika stala jedním velkým virtuálním pohřbem, kde může nad hrobem základních svobod “svobodně” brečet každý a vyhrává nejhlasitější plačka, přičemž ten pláč odvádí pozornost od toho podstatného, a sice zda si ta plačka vůbec nějakou podporu zaslouží – ať už je to jednotlivec nebo firma. Zda je férová, poctivá, čestná, pracovitá a jaký je její přínos celku, od kterého tu podporu, dávku nebo dotaci chce. „Breč nebo korumpuj – a ono něco od stolu vrchnosti, která s omastkem na hubě a pazourách přerozděluje (také) tvoje peníze bez jakéhokoli strachu ze spravedlnosti – odpadne.“ Jenže tohle není svoboda, to je ekonomicky i morálně deficitní a hlavně předem prohraný závod o pár drobků ve chvíli, kdy celou tu hostinu vrchnosti platíme my. Ve chvíli, kdy jim musíme koupit celé prase, aby pro nás na podlaze zbylo trochu ovaru, vejmrdy a prejtu…

Celý článek →

Rozkrádání veřejných rozpočtů, to je oč tu běží – zastupitelská demokracie se stala diktaturou přerozdělování

Když odhlédneme od zavedených pojmosloví, prokazatelně žijeme v diktatuře přerozdělování. Jsme na vrcholu technologického vývoje a pokroku, ale naše daně a povinné odvody jsou nejspíš nejvyšší v nám známých dějinách. Tohle má být ten pokrok, o jakém lidstvo od věků snilo a který si od technologií a vědy slibovalo? Mám jiný názor: jestliže technologický, vědecký a znalostní pokrok neslouží ke zvýšení svobod, komfortu, vzdělání nebo kvality života většiny lidí, nýbrž naopak k jejich kontrole (KH, EET, úřady, média, školství, přerozdělování) a omezování jejich – dokonce základních – lidských, ekonomických či občanských práv a svobod, pak žijeme v organizovaném zločinu, diktatuře. A ta diktatura jednou vejde do dějin jako další období temna, nad nímž budou lidé budoucnosti nechápavě kroutit hlavou stejně jako my dnes kroutíme hlavou nad fašismem, komunismem nebo středověkou inkvizicí…

Celý článek →

Proč? Protože chceme decentralizovanou ekonomickou demokracii bez přežitých, zkorumpovaných a morálně odporných politických stran a politiků!

Fareed Zakaria, jeden z nejznámějších amerických politologů dneška, ve svém díle Budoucnost svobody říká mimo jiné zhruba toto: demokracie vůbec nezávisí od lidí nebo svobody, ale od výše HDP a od určitého místa, kde se většina lidí ekonomicky cítí natolik “dobře”, že proti ní nic nenamítá (jinými slovy: jde o peníze, ne o demokracii). Když ale ekonomická pohoda zmizí, demokracie zmizí také. Moises Naím, bývalý výkonný ředitel Světové banky, říká ve své knize Černá kniha globalizace mimo jiné zhruba toto: globalizace otevřela hranice organizovanému zločinu, který pochopil, že nejlépe se mu bude dařit když proroste do státních struktur, protože pak si bude moci tvořit svoje vlastní zákony a fungovat “legálně.” A já jsem jen jeden obyčejnej kluk, co říká toto: pochopme konečně, že náš stát je dnes už (jen) chytrý obchodní model, který se tváří jako že v něm jde o politiku, ale politika je jen zástěrkou pro beztrestné přerozdělování veřejných rozpočtů, pro rozkrádání našich peněz vybraných formou daní a povinných odvodů. A parlament, politické strany, volby, prezident, to je všechno je jen marketingové krytí skutečného organizovaného zločinu v pozadí…

Celý článek →

Zdětinštění občanů jako metoda vlády v systému globální přerozdělokracie

Jestliže víme, že každý obchodní model potřebuje pro své fungování “co největší blbce”, pak – lapidárně řečeno –
stačí si ty blbce vyrobit. Jde to jistě organizovaným násilím či náboženstvím (či obojím najednou), ale to má řadu chyb, které prokázala (ne)dávná minulost. Navíc to je neekonomické: náklady teroru či otroctví nakonec vždy převýší výnosy a po “světlém zítřku” je veta. A tak se konstruktéři “těch nových, zaručeně už správných (globálně-demokratických) světlých zítřků” zamysleli a přišli na nový, modernější a efektivnější výroby blbců (občanů, klientů, spotřebitelů, daňových plátců a okrajově taky Husů a Brunů do ohniště, protože chyba se vyskytne vždycky, viz error 404). A ten způsob je zdětinštění. Ano, slyšíte dobře: zdětinštění formálně dospělých lidí, případně podchycení těch, co nikdy – reálně – dospělí nebyli. Ať už proto že spoléhali na sociální stát, nebo třeba jen proto, že žili dostatečně dlouho v totalitě…(foto: ona dnes.cz)

Celý článek →