Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Cesta první: důchodová reforma a reforma sociálního systému

Důchody a sociální politika (tedy mezigenerační a tzv. sociální solidarita) jsou základní položkou státního rozpočtu. Základem jakékoli solidarity, jejímž jménem stát svou důchodovou a i obecně celou sociální politiku realizuje, však musí být to, že je spravedlivá pro obě strany. Tedy nejen pro ty, co jakékoli dávky a důchody přijímají, ale také pro ty, kteří to „ekonomické inženýrství“ jménem sociální stát platí.

Skutečně svobodný stát musí poskytovat také svobodu volby člověka z takového (deficitního a nemyslného) systému vystoupit, chce-li se o své stáří či sociální jistoty postarat sám a nenárokuje-li čerpání jakýchkoli důchodů a podpor z peněz ostatních.

Spravedlnost se musí okamžitě stát nejzákladnějším charakteristickým rysem sociální politiky, a naším heslem musí být: raději spravedlnost než socialismus a zvrácené rovnostářství. Nároková společnost, kterou nám tu vytvořili sociální populisté všech barev a ti, co tomu zvrácenému pohádkářství uvěřili, je zlo a pravděpodobně dokonce zločin. Jakékoli dávky či důchody, které člověk čerpá, musí být úměrné tomu, co do systému odvedl. Ve výhledu k horizontu roku 2050 stát vůbec nebude organizovat „povinnou“ sociální politiku monopolně jako dnes: musí přijít konkurenční prostředí ke všem státním „službám“.

Je třeba také říct, že při obnově udržitelného a odpovědného ekonomického chování je nezbytná participace naprosto všech generačních skupin a to i těch starších, které se podílely na propadu výkonnosti našeho hospodářství v době komunismu.

Je potřebné ihned:

  • Zafixování všech mandatorních výdajů a v první řadě všech typů důchodů a sociálních dávek a sekundárně také veškerých platů v státní správě na úroveň schodku státního rozpočtu; jestliže schodek dosáhne například 3%, o 3% budou klesat i veškeré důchody, platy a výdaje rozpočtu. Vyrovnaný rozpočet se musí stát (s výjimkou válečného stavu či živelní katastrofy mimořádného rozsahu) ústavním zákonem.
  • Veřejné rozpočty nesmí simulovat roli pojišťoven – státní rozpočet není pojistný „budget“. Je třeba ukotvit (zákonem), že člověk má nárok čerpat na jakýchkoli sociálních dávkách pouze tolik, kolik sám odvedl, a v rámci solidarity dále (po vyčerpání naspořené částky) už může získat pouze životní minimum nebo podporu pro samostatnou výdělečnou činnost (například slevy na dani pokud začne podnikat či jinak svou situaci aktivně řešit).
  • Transparentnost: zveřejňovat na internetu pravidelně seznamy všech, co pobírají jakékoli sociální dávky z daní ostatních. Musí být zveřejněna zejména doba, po kterou jsou dávky pobírány, důvody pro pobírání těch dávek a konkrétní typy dávek, které jsou pobírány, a také celková částka, kterou ten či onen plátce odvedl během produktivního věku a částka kterou již na dávkách pobral. Kdo pobírá dávky od nás všech, je povinen „skládat účty“ a být transparentní v tom kolik, jak dlouho a z jakého důvodu dávky pobírá – to je základní slušnost vůči těm, kteří podporu poskytují.
  • Důsledně vymáhat vzájemnost; může a v jistém smyslu i musí existovat systém, kdy budou jedni přispívat více a druzí odvádět méně, ale ti co odvádějí méně, by to měli těm druhým (či jiným částem společnosti) nějakou konkrétní formou (dobrovolnickou pomocí například nemocným či starým lidem a jinou obecně prospěšnou činností apod.) mít přinejmenším morální povinnost splácet a vracet.
  • Zásadním výchozím bodem pro výpočet důchodu pro lidi, kteří ve státním systému zůstanou, musí být princip zásluhovosti.
  • Ukončit systém monopolního sociálního pojištění organizovaného státem pro každého, kdo se chce o sebe starat sám. Každý občan musí mít právo takové volby, viz naše idea Stexituhttps://cesko2050.cz/kdyz-se-stat-zmeni-v-organizovany-zlocin-je-jedina-obrana-stexit/ )
  • Restituce dříve odvedeného sociálního pojištění a části daní v případě, že se občan rozhodne nevyužívat státu pro státní důchody a postará se o své stáří sám v návaznosti na předchozí bod.
  • Z řad samotných důchodců přijímat návrhy, které reflektují jejich pochopení, že jsou součástí celku, nikoli nedotknutelnou skupinou která má vše jisté bez ohledu na to, co vytvořila či spíše nevytvořila za socialismu za hodnoty (například dobrovolným odmítnutím valorizace důchodů, dobrovolnickou prací ve školství, zdravotnictví a sociální sféře)
  • Definovat reflexi (zejména morální) a přehodnocení nároků a výše důchodů určitých skupin obyvatel, které aktivně spolupracovaly s komunistickým režimem (vojáci, policisté, spolupracovníci policie, placení funkcionáři KSČ) směrem ke snížení jejich důchodů (zejména, jsou-li nadprůměrné).
  • Definovat účinnou podporu (zejména finanční) důchodců, kteří chtějí stáří trávit aktivně (jako živnostníci, podnikatelé, učitelé, charitativně činní apod.) zejména osvobozením od daně z příjmu či jejím výrazným omezením, systémem grantů pro projekty se zapojením důchodců s využitím jejich zkušeností apod.
  • Definovat podporu začínajícím podnikatelům (odpuštění daní, nikoli poskytování grantů a dotací). Nepotřebujeme přebujelý stát plný zaměstnanců, potřebujeme podpořit ekonomickou aktivitu každého, kdo má chuť, schopnosti, trpělivost tvořit hodnoty bez rozdílu