Bourání mýtů, část 7: obchodní model jménem sociální stát
Důchodový systém jsme probrali v prvních 3 dílech našeho seriálu Bourání mýtů. V kostce: je to Ponziho schéma, které kolem roku 2030 praskne. Příjemci i plátci jsou soustavně podváděni, ale nikdo není potrestán. Navíc nikdo nemá právo z toho systému včas vystoupit a zachránit se. Toto je bez nadsázky otázka na ESLP (Evropský soud pro lidská práva) ve Štrasburku, protože je to stejné, jako kdyby cestující museli povinně zůstat na palubě Titaniku nebo když sedláci museli odevzdat majetek v akci „Kulak.“
Na rovinu: politický systém, který poskytuje právní a legislativní rámec k rozsáhlé trestné činnosti ve formě nepostižitelného přerozdělování veřejných rozpočtů, je regulérním organizovaným zločinem. Rozkrádání veřejných rozpočtů formou dotací, pobídek, úlev, daňových prázdnin se stalo cílem politiky a (pohříchu již jediným) smyslem fungování našeho státu, respektive iluze státu – stát už ovládl organizovaný zločin, jedná se tedy z logiky reality spíš o mafii než stát. Symbolem této přeměny státu ze státního útvaru na koordinovaný byznys s veřejnými penězi je Andrej Babiš, který pochopil, že když své obchodní zájmy legitimizuje a „přikryje“ státem, stane se reálně beztrestným. Není ale sám, komu to došlo – jen to dokázal (zatím) nejlépe využít a přetavit v miliardy.
Ten zločin – podle mého v rozporu se základními lidskými právy a naprosto jistě v rozporu se základními myšlenkami demokracie – probíhá tak jednoduše, až to děsí. Jeho podstatou je legální několikanásobné zdanění občanů bez práva odvolání či kontroly, jak jsou jejich prostředky použity, dosahující v součtu (dle výše výdělku a typu a formě činnosti) přes 70% výdělku. Je to ekonomická genocida, ekonomický Gulag, který navíc vytváří tak obrovský deficit, že může klidně skončit válkou. Válkou, v níž budou opět umírat ti nevinní pro ty, kteří ten zločin provozovali a tu válku způsobili.
Pojďme zachránit zbytek budoucnosti pro naše děti. Jedinou cestou je alternativa: tedy zakládání alternativních modelů života, podnikání a pojištění mimo státní struktury. Firmy jako Airbnb, Uber, ale i naši lokální zemědělci nebo firmy organizující sdílení aut, bydlení, jízdních kol a dalších majetků a služeb, nám už částečně ukazují cestu. Nemůžeme stát – teď hned – porazit jinak, než ukázat všem lidem, že model sdílené a lokální ekonomiky funguje.
Jakmile lidé uvidí, o kolik je vlastně – v každém dni – stát okrádá a jak lze fungovat levněji nebo pod menší kuratelou státu a zdaněním, přidají se. Nebude to ze dne na den, ale jiné cesty, jak porazit ten prokorumpovaný model a zkusit zachránit budoucnost našich dětí a vnuků neexistuje. A ta, o níž nás politici přesvědčují (tedy že stačí zvolit „tentokrát lepší politiky“ a přijde ráj), ta je pravým opakem správné cesty a typickou doktrínou manipulace.
Nelze totiž dosáhnout nezločinnosti v systému, který byl pro zločinnost stvořen.