Politici i odborníci se už pomalu přestali bát to říkat, protože ten „průšvih“ jménem státní důchody už klepe na dveře. Praskne to dřív, než si myslíme, rok 2030 je optimistický termín. V otázkách Václava Moravce to padlo jasně – z veřejných rozpočtů se za deficitní systém důchodů utratí přes 400 miliard Kč ročně! To je naprosto nepředstavitelné, megalitické číslo, které tahle malá země nemůže dlouhodobě unést, tím spíš, že se to číslo stále zvyšuje. Prohlášení páně Rusnoka, že „státní důchody nejsou k tomu, aby zaručily důchodcům životní úroveň, ale aby je pouze ochránily od bídy,“ je prohlášení pravdivé, pánbůh za něj zaplať. Ale víte, proč se o tom všem teď mluví tak potichu? Aby se lidé nezeptali na tu podstatnější otázku: „tak sakra práce, celý život odvádím obrovské sociální pojištění a daně, celou dobu mi slibují, že se o mě na stáří slušně postarají – a najednou z nich teď vyleze, že mi celou dobu (politici a stát) lhali? A kam proboha ty peníze zmizely, všechny ty stamiliardy, co jsme jim poslali a každý další den posíláme?“ Ano, to je ta správná otázka. Pojďme se podívat v praxi, jak vypadá lumpárna jménem státní důchody – ale kam šly všechny ty peníze, to víme všichni a důchody to nebyly, nejsou a nebudou. Rozkradly se přerozdělováním: dotace, granty, daňové prázdniny a úlevy, investiční pobídky, přebujelý sociální systém, který zcela ignoroval staletý princip zásluhovosti a moudrost našich předků. Pochopme už – je to celé jen obrovská lež, císařovy nové šaty. Zůstane jen bída, poušť a vztek milionů lidí…