A obchodní model jménem stát pravil takto: “Abychom v tom měli jasno, jste pěkně sobecká svoloč a potřebujete mě, Stát, abych Vás k solidaritě donutil. Proč? Protože kdybych nad vámi nestál s bičem, nechali byste určitě chcípat postižené děti a staré lidi v kanálech a žili byste na stromech. Jo, sice projevujete den za dnem solidaritu, ke které Vás nikdo nenutí, například vůči postiženým povodněmi, požáry, sesuvy půdy nebo tsunami, vůči postiženým lidem všech věků a ras, přispíváte na obědy pro děti z nemajetných rodin stejně jako na boj se všemi druhy rakoviny a dalšími nemocemi co jich jen je a posíláte humanitární pomoc do Afriky a bůhvíkam všude, ale přesto si pamatujte – naučte se pamatovat, odmalička! – že jste banda slabochů, lenochů a sobců. A že očividně solidární jste a to dokonce ze samé podstaty lidství? No to možná jste, ale když Vám to dojde, tak by Vám také mohlo dojít, že mě vlastně k ničemu nepotřebujete! A co já pak řeknu těm, co z Vašich daní a povinných odvodů dostávají nezasloužené sociální dávky a hlavně dotace, granty, daňové úlevy, investiční pobídky? Z čeho bychom asi tak platili ty desetitisíce úředníků a státních zaměstnanců, co Vás mají hlídat, předražené státní zakázky a průšvihy typu tunel Blanka nebo OKD? A vůbec – ničemu nerozumíte a buďte rádi, že se o Vás vůbec starám!“