Trik sociálního státu spočívá v tom, že nám lže i o skutečné výši a struktuře deficitu, který denně vytváří. Pamatujte: polopravda je nejnebezpečnější forma lži. Sociální stát se tak úmyslně často redukuje na deficit důchodového systému. Sociologičtí mudrci, ekonomičtí “znalci” a odborníci na důchodové systémy na televizních obrazovkách s bradami v dlaních svorně a zachmuřeně pokyvují hlavou a říkají: “ano, ten důchodový systém, to je skutečně problém, s tím by se (po těch 25 letech co o tom průšvihu prokazatelně víme) mělo asi začít něco dělat…” Je to estrádní trik, jak odvést pozornost od toho skutečně důležitého deficitu, který se maskuje přeléváním peněz z jedné kapitoly veřejných rozpočtů do druhé, aby se ta hrůza trochu „naředila“. Sociální stát je totiž králem kreativního účetnictví a pravlastí všech Ponziho schemat. A o jakých deficitech že se teď tedy bavíme? Pojďte si počíst, máte-li chuť a silný žaludek…