Z hlediska vyššího principu mravního náš stát nefunguje – proč máme tedy fungovat my, lidé, “zakletí” do svých povinných rolí občanů, voličů a plátců?

Role státu má spočívat mimo jiné v efektivní vymahatelnosti práva ve formátu padni komu padni – vtip na začátek, při pohledu na tristní výstupy naší policie a justice (stačí z poslední doby), než to „zhoustne.“ Co třeba ochrana armádou proti vnějšímu nepříteli (či migrantovi) – fajn, a tu o Karkulce znáte (při pohledu na naši bojeschopnost a investice do armády, právem kritizované na úrovni NATO)? Ochrana základních občanských a majetkových práv? Pardon, ale to je přece právě stát, kdo centrální, anonymní a nekontrolovatelné přerozdělování (zlodějinu) do předem připravených (dotačních a grantových) kapes přímo organizuje, není-liž pravda? Kvalita a dostupnost školství všech stupňů a zdravotní péče? Ruku na srdce: zdravotnictví je přece švédský stůl, kde úplně zmizel smysl pro odpovědnost za své zdraví, protože „mám to zdarma z ústavy, tak co?“ Drtivá většina nákladů v kapitole zdravotnictví souvisí s nemocemi, kterým se prevencí dalo předejít – ale co bychom se starali, máme přece „nárok!“ A tak pro většinu lidí co se o své zdraví poctivě starají zbývají drobky péče po hodinách čekání v ordinacích nebo na sanitku, o ostatních černých dírách (zatím) nemluvě. A kvalita školství? Výsledky různých srovnávacích měření na úrovni EU či OECD mluví jasněji než denní světlo a najdete je za 3 minuty kdekoli na internetu – doporučuji číst spíš až po 10 večer.

A jedeme dál: sociální politika – hroutící se státní důchodový systém je udržitelná a pro lidi poctivě vytvořená koncepce, nebo spíš Ponziho schema? A co ta “báječná” umělá zaměstnanost (900 tisíc státních zaměstnanců naše malá země asi nejen nepotřebuje, ale taky dlouhodobě neunese, umí v té politice někdo selské počty?) Podpora podnikání a odpovědnosti – EET, KH a dopisy ministryně sociálních věcí, aby živnostníci platili státu ještě víc na sociálce, jinak dostanou jen malý státní důchod? Proberte se paní ministryně, protože co když ti lidé nikdy žádný takový důchod dobrovolně nechtěli, proboha? Co když se chtěli a chtějí jen svobodně starat o sebe a své blízké bez monopolu státu na tunelování jejich daní a odvodů prostřednictvím pohádky o “sociálním státu”, které přešlo v očividné vydírání 90% obyvatel 10% těch, kteří z toho systému výtečně profitují?

A ještě dál: média veřejné služby – máme od nich fér informace, nebo nám hezky po Orwellovsku podsouvají, co si máme myslet a podle jakých vzorců se chovat? Mají za naše peníze nějakou odpovědnost, nebo je jen štve, že dříve měli monopol na výrobu fake-news, a teď si je může na sociální síti vyrobit v podstatě každý? A to nejlepší na závěr: monopol politických stran na účast ve volbách, státní příspěvky na jejich činnost z našich peněz a to vše v prostředí nulové odpovědnosti za miliardy, které zpronevěří nebo vyhází oknem v rámci přerozdělování veřejných rozpočtů. To je asi projev (povinné a tudíž) demokratické důvěry “těm nejlepším z nás” a důkaz svobody, demokracie a pokroku, v němž máme “to štěstí” existovat, což na nás ten prolhaný stát troubí ze všech stran jako největší opodstatnění své existence, ne? Je libo třešničku na dortík? Prosím: D1. Říkají nám, že je to dálnice, ale já vidím parkoviště. Jsem blázen já, nebo ten, kdo tvrdí, že je to dálnice (mimochodem – zpoplatněná)? Co když je prostě král nahý a jde jen o jedinou věc, a sice, kdy si prostě připustíme, že jsme tady za blbce (a pojištěnce, voliče a plátce)?

Ano lidi, tohle – a nic jiného – je ten stát, který často bráníme jako někdy oběť únosu hájí svého únosce, když podlehne stockholmskému syndromu. Často řešíme, co by bylo dobré pro stát (únosce), co „by měl“ stát a politici dělat a omlouváme jejich chyby, ať vyrobí jakýkoli milionový či miliardový průser nebo tunel. A upřímně, často jen proto, že nechceme vypadat za blbce, protože si neumíme představit, jak fungovat bez státu jako berličky nebo univerzální výmluvy proč něco nejde nebo jít nemůže. Ale řešíme dostatečně také to, co je dobré a odpovědné pro naše vlastní děti a lidi, které máme rádi nebo kteří nás obklopují? Nejsme náhodou někdy trošku jako paní kněžna od Boženy Němcové, která měla raději své psy než lidi, protože upřímně – ono je to často jednodušší než nést svou konkrétní odpovědnost tváří v tvář svým blízkým? Já jsem taky býval jen kluk, co přesně věděl proč co nejde a měl typicky české kecy typu „když nikdo nic nedělá, tak proč mám něco dělat já“, ale došlo mi, že mám na víc. Že drtivá většina z nás, ze kterých si stát a „páni loutek“ dělají dojnou krávu na stamiliardy, má na víc. Jsme ještě homo 2x sapiens, nebo už homo sapiens státensis, dobrovolně odevzdávající veškerou svou svobodnou vůli strukturám státu výměnou za víru, že to tentokrát neskončí u Arbeit Macht Frei?

Odpověď je na každém z nás.