Volby ukázaly jediné: zastupitelská demokracie je nesmysl. Proč? Menšina proboha nikdy nesmí rozhodovat o většině jen proto, že většina systému nevěří!!!

Co potřebujeme IHNED:

• Maximální možné oddělení ekonomiky od současného systému politiky (mimo jiné privatizací a nástupem „lokální ekonomiky a samosprávy) – politici musí rozdělovat naprosté minimum prostředků ze státního rozpočtu, o vše podstatné se musí lidé starat sami (jako jednotlivci a občané). V důsledku to znamená okamžitě začít zeštíhlovat stát a převádět práva a odpovědnosti na občany a jejich přirozené komunity. Současná (již zastaralá) verze národního státu je podvod, jehož cílem je organizovat korupci, příspěvky, dotace a granty ve prospěch určitých skupin lidí.

• Volební hlasy ve formátu 1 volič = 1 hlas (tedy že každý občan má stejně důležitý hlas), je dnes základním nástrojem, jak stát ovládá lidi. Za předpokladu, že lidé neodvádějí do společných rozpočtů stejně a pokud jsou ty rozpočty základním kamenem fungujícího státu, stojícím (naprosto zvráceně) na přerozdělování prostředků, pak je nutné, aby volební hlas každého voliče měl takovou sílu, jak silný je jeho přínos celku. Tato zásadní nerovnost dnešní doby drasticky naleptává důvěru lidí ve smysl účasti na veřejném životě a vzniká silný pocit lidí, kteří mají jinak vysoký společenský přínos na straně odvedených daní, že nemohou nic reálně ovlivnit, což je realitou dneška. Tato apatie sice politikům a zájmovým finančním skupinám velice vyhovuje, ale výsledkem je morální i hospodářský marasmus a obrovská korupce a klientelismus. Není možné, aby člověk, který nechce pracovat, měl stejný hlas, jako má člověk, který poctivě pracuje nebo podniká a dává práci dalším. Možná si neuvědomujeme jedno: jestliže dnes lidé prokazatelně prodávají své hlasy za koblihy, pár stovek korun úplatku či příslib zvýšení důchodu nebo nějaké dávky, znamená to, že koncept 1 volič = 1 hlas už samovolně sám sebe popřel a NEFUNGUJE.

• Konfigurovatelný stát – jako následné stadium spravedlivého narovnání voličských sil znamená dosáhnout stavu tzv. Konfigurovatelného státu. To je stav kdy volby politických stran tak, jak je známe, budou nahrazeny konfigurátorem, kde si voliči budou vybírat, kterou službu pro ně má stát provádět, a podle toho budou platit daně podobně, jako když si konfigurujete auto nebo připojení k internetu. K povinné sadě služeb, na které bude v rámci solidarity přispívat každý, i když třeba různou výší (policie, armáda, hasiči, záchranná služba) bude také možné si volně „dokonfigurovat“ například sociální a zdravotní pojištění. A také bude možné si veškerou „nepovinnou výbavu“ pořídit úplně mimo státní struktury v soukromém sektoru a nebo se starat čistě sám o sebe. Zárodky takových služeb už máme ve společnosti dávno zabudovány, takže to není žádné „neznámo“: dálniční známky, poplatky za lékařskou pohotovost, penzijní připojištění.
• Zrušení monopolu politických stran na vládnutí, aneb Právo střídavé vlády: v novém, spravedlivějším a adresném systému Konfigurovatelného (Sdíleného) státu budou fungovat jako vládnoucí síla nikoli politické strany, ale zájmové organizace, sdružující podstatný počet lidí (živnostníci, zemědělci, dobrovolní hasiči, myslivci…). Doba jejich „správy státu“ se bude definovat výpočtem podle počtu příznivců a registrovaných členů. Nebudeme už živnostníky, zemědělce, dobrovolné hasiče, myslivce a další lidi nutit, aby si vybrali, zda jsou levičáci, pravičáci nebo populisté: budou mít právo hovořit přímo, bez prostředníků. Půjde pouze o správu země, nikoli o přerozdělování prostředků z rozpočtu – to už totiž nebude potřeba; co lidé chtějí a nechtějí po státu, se snadno zjistí z procedury konfigurace státu (která nahradí volby politických stran na základě jejich prolhaných a nesmyslných volebních programů, které nikdo nečte ani nedodržuje). Bude pak i snadné zkontrolovat, zda ten, kdo vládl, vládl v souladu s vůlí lidu nebo naopak nikoli a bude možné vyvodit v takovém případě adresné důsledky.

• Lokální ekonomika a samospráva – nutným předpokladem pro znovuobnovení důvěry v demokratický způsob života je „návrat demokracie“ tam, kam patří a kde jedině může fungovat a nestane se snadno zneužitelným: do lokálních komunit a společenství, do menších celků, protože členové takových komunit nejsou anonymní a dobře znají své potřeby, problémy a svěřené prostředky si lépe „ohlídají“. Našim cílem musí být průhlednost, adresnost a to, aby o svých věcech rozhodovali lidé, kteří jsou na nich přímo zainteresovaní namísto anonymních byrokratických institucí a globálně fungujících (a naprosto nepřehledných) struktur a institucí. Na rozdíl od minulosti – a díky moderním technologiím – dnes nemusí být „lokální“ komunity určeny čistě geograficky (města, okresy, kraje), ale mohou být i tematické (podle zájmů, pracovního zaměření nebo společného zájmu bez ohledu na hranice států nebo kontinentů).