Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Velmi často se nás ptáte, co udělat, když stát v němž žijeme, je jen organizovaný zločin. Tady je jedna z možných odpovědí…

Jistě, je to představa nezvyklá, ale když se zamyslíte, tak mnohem děsivější, než si dokážeme představit. Děsivější, než je elektrický blackout, o kterém se tak často píše. Otázka totiž zní: když zmizí ta menšina produktivních lidí a místo práce a tvorby hodnot a pracovních míst si prostě jen půjdou sednout na pracák, co budou dělat všichni ostatní? Ti ostatní, co místo na zdravý rozum začali spoléhat na virtuální hodnoty typu sociální dávka nebo na populistické politiky, kteří jim slíbili a stále slibují pohodlné žití z cizího?

Povím Vám to: seděli a čekali. Ano, seděli a čekali. Tak to totiž většina lidí dělá – veze se. Kritizuje, když vůz nejede tam, kam by si představovali nebo kam je to pro ně výhodné aby jel. Okopáváme si kotníky, závidíme jak malé děti, ale je jedna věc, kterou děláme neradi: přejít od slov k činům.

V sociálním státě je synonymem „vézt se“ natažená ruka. Natažená ruka, která hází do urny lístek za koblihu, stovku nebo příslib prebend a možná stejná ruka, která se natahuje pro tuhle či onu dávku, o které víme, že si ji tak úplně nezasloužíme. Ta ruka, která mává „rukou“ nad prevencí u lékaře, čímž generuje velkou zátěž pro zdravotnický systém, který pak draho zachytává a léčí nemoce, kterým se dalo předejít. Jsou tisíce malých „lží“, které stojí velké miliardy každý rok. Ty miliardy strkáme do prostředníka jménem stát, který nám má přinést službu, ale místo služby nese lživou jistotu a někdy i výhrůžku: „beze mě by to bylo horší, tak drž hubu a krok.“ Dravčí logika stejná jako na tréninku prodejců s finančními produkty nebo logika šmejdů, co zneužívají seniory. A tohle všechno – světě div se – v lidech vybudil sociální stát. Čím? Tím, že jim dal šanci na život lehčí, než ve skutečnosti je. Tím, že jim dal víru místo rozumu a odpovědnosti. Víru v jednoduchý život.

Nejlepší sociální systém není (jakýkoli) stát, ale je to – světě div se – rodina. Ano, Vaše vlastní rodina , přátelé a blízcí!!! Rodina je adresná, přehledná, snadno zkontrolovatelná a funkční. Dnešní stát jí odjímá peníze, aby se lidé stali závislými na státu. Pochopte už, jakou hru to s Vámi novodobí „páni loutek“ v čele státu hrají: cukr a bič, rozděl a panuj. Na jedné straně medové sliby o socialistickém blahobytu verze 2.0., reálně Vám stát sebere formou daní více než 50% Vámi reálně vydělaných peněz, které pak rozkrade formou dotací, grantů, daňových úlev, podpor biomasy, biopaliv, ekologické energie. A vy nemáte právo to reklamovat nebo se dovolat jakékoli vymahatelné odpovědnosti těch, co přerozdělují!!! Uvědomme si jedno: státy a globální instituce jsou dnes (počítáno objemem peněz které skrz ně protečou a jsou přerozděleny) největší byznys nám známého světa a dějin.

Podívejte se kolem sebe a řekněte mi: nepřišel právě teď čas na Atlasovu vzpouru?