Státy se staly nástrojem legálního okrádání daňových poplatníků hrstkou gaunerů. Co my na to?
Buďme teď naprosto upřímní. Základní otázka při tvorbě spravedlivější společnosti (či snad výstižněji spravedlivějšího soužití lidí) zní: co mám já, kluk z Prahy, společného s drtivou většinou lidí z Moravy a Slezska a co oni mají společného se mnou, že spolu musíme – aniž nám dá někdo svobodně na výběr – povinně vytvářet a sdílet neprůhledné centrální veřejné rozpočty, úřady a politiky? Jakým právem mi někdo hned po narození dá značku na uši (pardon – rodné číslo), zařadí do povinné „hry“ jménem Stát, aniž mám možnost si své povinnosti, platby a služby takového státu svobodně a dobrovolně vybrat, vytvořit, spoluvytvořit nebo alespoň (napřímo) ovlivnit jeho pravidla? Pravidla, která mají dnes jediný cíl: z peněz obyčejných lidí tvořit komfort pro vybrané (politiky a na stát nalepené lokální i nadnárodní byznysy?) Krádež nepřestane být krádeží, nesvoboda nesvobodou a nespravedlnost nespravedlností, když ji legalizujete zákonem – pořád je to svinstvo.
Otázka zní: nebylo by lepší (v době pokročilých technologií), kdyby se všechny státem a úřady organizované procesy zprůhlednily decentralizací a prostředky se přerozdělovaly na co nejnižší úrovni, aby se nedalo tolik rozkrást? Řeknu Vám proč se tak ptám: nevidím totiž nic spravedlivého, rozumného nebo společensky přínosného či solidárního na tom, když prostřednictvím neprůhledného přerozdělování organizovaného dnešním státem dostává flákač či dotační podvodník z Čech částečně dávky i z peněz Moraváků a pak je zneužije. Nebo že vinař z Moravy dostává příspěvek na své hospodaření i z peněz Čechů, které jeho víno nezajímá nebo jim nechutná. Proč má můj kamarád z Brna platit státem organizované „školné“ (v rámci daní) mým dětem, proč si nemůže platit školné jen na své děti a já na své – já s ním chci kamarádit, nechci jeho peníze! A proč má být částečně i z mých peněz ve veřejných rozpočtech placena nějaká krojová tradice na Moravě, když pro mě je to událost stejně kýčovitá jako když na zájezdu do Egypta večer tančí břišní tanečnice nějaký tanec lidem s bílými ponožkami v sandálech, kteří se pak posmívají jejich takzvané zaostalosti? A proč bychom měli z peněz Moraváka, který nemá Prahu rád, mít nějakou cyklostezku podél Vltavy, po které on se nikdy neprojde a ani nechce, protože chodí na Prígl? Někomu chutná pivo, někomu víno, někdo fandí Slavii, někdo Kometě – co je na tom špatného, že jsme rozdílní? Vždyť to je přece nejvyšší stupeň přirozenosti: pochopit že jsme rozdílní a vytvořit systém, který to respektuje.
Nepotřebujeme politiky, aby nám organizovali jakoukouli (důchodovou, generační, sociální či jinou) solidaritu. Nepotřebujeme „jejich“ stát či jejich přerozdělokracii, která nás jen okrádá. Nepotřebujeme poslouchat, že bychom se k sobě chovali jako zvířata, kdyby to celé „těch pár hajzlíků“ nezorganizovalo svými zákony. Lidé jsou solidární od podstaty, když mají tu svobodu a zároveň odpovědnost, na to jsou tisíce příkladů, které můžete vidět každý den, když použijete oči. Proč tedy vlastně existují neprůhledné a centralizované rozpočty? Přece proto, že chytrý zloděj ví, že v bance je vždycky víc peněz než v peněžence puberťačky, kterou se chystáte okrást v tramvaji (šalině).
Je to tak: největším byznysem dneška je rozkrádání veřejných rozpočtů (našich daní a povinných odvodů). A přišel čas říct DOST.