Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

(Sociální) stát je pyramidová hra, kterou financují naše malé či ještě nenarozené děti a vnuci. Sorry jako, ale to není fér hra

Nejprve fakta: státní dluh ČR činí cca 1,61 bilionu Kč a každý den roste. Každý občan tedy dluží cca 156 tisíc Kč (zdroj: aktuálně.cz, 10.2. 2017 https://zpravy.aktualne.cz/statni-dluh/l~i:keyword:9617/?redirected=1487935540 ). Na straně druhé tentýž stát přerozděluje naprosto neuvěřitelných 42% našeho HDP (https://www.novinky.cz/ekonomika/427102-vladni-instituce-utrati-42-procent-hdp.html).

Pokud Vás zajímá proces, jakým Vás stát okrádá (v tomto článku se zaměříme na podvod v rámci současného státem organizovaného důchodového systému, ačkoli sociální stát má – bohužel – mnohem více deficitních aspektů než „jen“ důchodový systém), máte 5 minut na čtení a odvahu podívat se pravdě do očí, shrnuli jsme to v kostce do pár (vskutku děsivých) odstavců:

  1. Začneme na začátku: když za 40 let práce budete odvádět sociální dávky ve výši 2000 Kč měsíčně (což odpovídá cca 30 tisíc Kč hrubého), odvedete státu 960 000Kč. Na deficitní systém důchodů a státní podporu nezaměstnanosti jde ale i část (a ne malá) Vašich daní. Kdybychom pro účel debaty řekli, že se ve státním rozpočtu poztrácí další 1000Kč z Vašich daní jen pro ten účel, je to dalších 480 000Kč. Kdybyste ty peníze měli namísto ve státě uložené v bance (nebo zainvestované), získali byste úrok – ten Vám stát nedává, ačkoli sám ty peníze na účtech v bankách samozřejmě uložené má. Pro účely debaty odhadneme, že na úrocích byste za těch 40 let dostali (při cca 1% ročně) přibližně dalších 350-390 tisíc Kč.
  2. Tím to ale nekončí – sociální pojištění platí ještě Váš zaměstnavatel. Kdyby Vám vyplácel to, co dnes platí státu, nebo kdyby Vám vyplácel půlku formou vyšší mzdy a půlku reinvestoval třeba do nákupu nových technologií nebo obchodníka, který by prodal více zboží, vy byste mohli dostávat vyšší výplatu nebo by mohl práci dostat další pracovník – a to v prostředí “Férového státu”. Pro představu: při mzdě 27 000Kč odvede Váš zaměstnavel neuvěřitelných 6 750Kč měsíčně. Když Vám tu půlku tedy dá, pro Vás to znamená dalších 1 620 000Kč v kapse a pro něj nezanedbatelný investiční “budget”. To už jsme na cca 3,5 milionech Kč, které kdybyste si spořili nebo investovali sami (například do bytu, který byste poté pronajímali místo důchodu, nebo do vzdělání, které Vám zajistí 3x vyšší než průměrnou mzdu, a ano – pak by výpočet těch úspor byl cca 3x vyšší. Neuvěřitelné číslo jako odměna za to, že máte odvahu nést odpovědnost za svůj život, že?).
  3. Třetí fáze zlodějiny je samo přerozdělování: z daní a povinných odvodů (typu sociální pojištění) platíte neuvěřitelné statisíce státních zaměstnanců. A protože sociální pojištění funguje reálně jako skrytá daň, daně a sociální pojistné spolu souvisí (odtud pojem pyramida: peníze, které mají být utraceny později, jsou utráceny hned na zalátání děr ve státním rozpočtu). Když tyto náklady (přebujelého státu) zredukujete, protože lidé dostanou právo vystoupit ze současného systému státního sociálního pojištění, můžeme mít paradoxně ještě všichni nižší daně. Ty ušetřené daně lze pak použít na spoření či jinou formu zajištění na stáří. I 1% nižších daní jsou v důsledku velké statisíce korun pro každého z nás během produktivního věku. Je to jednoduchá matematika: když nepřerozdělujete, ušetříte i za organizaci toho přerozdělování (mzdy a náklady na státní aparát) a nevyhnutelnou korupci, která ho provází: http://cesko2050.cz/nejvetsim-svetovym-byznysem-je-vykradani-verejnych-rozpoctu-a-uz-si-toho-zacinaji-vsimat-i-standardni-media-heureka/
  4. Ta smutná fáze je, že přešlapováním na místě (vírou ve stát) ty peníze nevratně ztrácíte, dokonce každý den. Ten způsob se jmenuje inflace. Za 40% let se Vám úspory, které (jakoby) ve státě máte na důchod, zredukují o polovinu a mohou i o víc. Přesněji řečeno: to, že nemůžete s těmi penězi nakládat ve chvíli, kdy je vyděláte, pro Vás znamená ztrátu možná poloviny, možná až tří čtvrtin koupěschopnosti toho, co se jednoho dne má nazývat starobní důchod.
  5. A pozor, tím podvod jménem stát nekončí: když dostanete důchod, nedostáváte tu částku, kterou Vám slíbí. Dostáváte tu částku minus DPH, které státu platíte ať jste důchodce nebo ne. Důchodce totiž přece také platí DPH, spotřební a majetkové daně, milí přátelé! Takže místo 12 000 důchodu máte reálně 10 000, protože při DPH 21% o pětinu důchodu prostě přijdete (a ona se hezky poslušně jako Švejkův pes Balabán vrátí státu zpátky). Pak si koupíte naftu, na které je spotřební daň (a setsakra velká). Pak jsou tu další spotřební daně na alkohol, cigarety. Jsou tu majetkové daně – tedy zdanění toho, co jste si za několikrát zdaněné peníze koupili a co vlastníte. A celá ta částka, kterou jste mohli mít, kdybyste měli chuť se starat sami o sebe a jen maličko rozumět tomu, jak funguje stát, se scvrkne jak přirození v zimě.
  6. Stát ale hospodaří s deficitem. V případě jakéhokoli neovlivnitelného globálního vlivu (válka nejen s terorismem, hospodářská krize, migrace) se náš zadlužený stát může dostat do situace, že prostě bude muset veškeré sociální výdaje škrtat (proběhlo v posledních letech hodně nahlas v Řecku, méně nahlas v Maďarsku a Estonsku například) a důchody a sociální dávky se budou redukovat. Odvolání žádné. Jinými slovy: státní důchod není žádná jistota, spíše naopak. Kdybychom věřili ratingovým agenturám, tak dokonce řada bank má vyšší scoring než některé státy, takže by bylo teoreticky bezpečnější si spořit u nich namísto u státu. Upřímně, když vidím tu spoustu pološílených politiků a vyčůraných byznysmenů, přisátých na stát jako klíště na krk, věřím jakékoli jiné formě spoření na důchod víc než zločinnému státu, fungujícímu jako rezidentura tajné služby a stroj na prachy pro vybrané lidi a firmy zároveň.

Když se podíváte, jaký obrovský byznys se rozjel s přerozdělováním na globální světové úrovni (ekopaliva, obnovitelné zdroje, zemědělství, humanitární pomoc, sanace ztrát soukromých institucí ze státních peněz jako v době finanční krize apod.), není pochyb: stali jsme se obětí podvodu a organizovaného zločinu, jehož dluhy bude muset někdo jednou zaplatit. Nezáleží už, jestli se nějaká platba jmenuje daň nebo pojistka: jde o to dostat z lidí co nejvíce peněz pod různými názvy plateb a krmit tu pyramidovou hru, dokud se to celé nesesype. A my lidé sedíme – doslova – u otevřeného okna svého domu či bytu a dokud jsme součástí státu, z toho okna vyhazujeme peníze. Každý rok, den, každou hodinu, každou minutu. Sedíme na parapetu, máme pocit bezpečí a házíme. Dole na ulici si ty peníze (vyházené ze všech otevřených oken ve Vašem městě, okrese, kraji a státě) posbírají voliči sociálního státu, Agroferty, státní instituce a velké globální i lokální byznysy, které si na vládní úrovni umí vylobbovat dotace, granty a daňové úlevy či investiční pobídky. V systému zůstává nula a živí ho nesmyslná, iracionální a sebezničující slepá víra lidí, že stát je jejich jistota. Ano, je to jistota: jistota zpronevěry, krádeže a lži. Moderní politika vznikla jen jako krytí, co má odvést pozornost od toho, co je je smyslem a cílem hry: od největšího přerozdělování v dějinách.

Když si to člověk uvědomí, není mu dobře po těle (ani mě nebylo, než jsem se zřekl státem organizovaného starobního důchodu). Místo abychom jako občané masívně a okamžitě začali podávat žaloby na stát a jeho představitele – a mohli bychom rovnou za několik trestných činů (zločinné spolčení, zpronevěra, porušení práv při správě cizího majetku, podvod, porušení pravidel hospodářské soutěže apod.) – sedíme si na tom parapetu, naše ještě nenarozené děti a vnuci nám podávají na lichvářský úrok vypůjčené bankovky, my je vyhazujeme z okna a u toho si opakujeme do zblbnutí základní mantru, na které to celé stojí. “Stát by nás přece neokradl nebo nezabíjel.” A ve druhém pokoji toho (možná i Vašeho) bytu běží v televizi dokumentární pořad z historie světa: otroctví, křižáci u Jeruzaléma, inkvizice, kolonizace, fašismus, holocaust, znárodnění, Gulagy. Miliardy mrtvých a okradených lidí během stovek a tisíců let. A to všechno vždy probíhalo v rámci organizovaných státních útvarů a (v drtivé většině) podle litery tehdy platného zákona. Ne, je to jasné: stát není zárukou bezpečí, pravdy nebo péče, je to obchodní model, který se v běhu dějin jen neustále zdokonaloval. Pokud si to uvědomíme, máme šanci s tím ještě něco dělat; pokud budeme dál věřit, že stát je nejvyšší dobro, přijde nevyhnutelné – další ztráty svobody a peněz. Až jednou…

Pokud se chcete připojit k nám, kterým to není lhostejné, můžete to udělat například zde: ( http://cesko2050.cz/terapie-2050/ )