Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Sociální pohádkářství jako metoda vlády aneb 4 rady, jak bezpečně poznat “infekci”

Nikdy jsem netajil, že neumím pochopit, jak jsme mohli zapomenout na tisíce let platné pravdy, moudra předků a selský rozum. Jak jsme mohli uvěřit apoštolům žvance, že právě jen když všechna moudra a ostražitost hodíme za hlavu, přijde ten správný – přerozdělený – ráj na Zemi. Že stačí nechat se vést a oni se o to naše štěstí a blahobyt postarají a ani se nemusíme obtěžovat s chápáním, jak celý ten systém ve skutečnosti funguje (Ponziho schema). Nechápu jak je možné, že šmejdy z prezentačních akcí pohrdáme a finanční poradce a pojišťováky považujeme za podezřelé až nebepezpečné, ale stát a politiky, kteří s námi secvičují totéž v bleděmodrém – jen ve tisícinásobně větším měřítku – respektujeme a necháváme je zasahovat nám i do toho jak vychovávat děti, zda platit v hotovosti či co si (za dotované ceny) kupovat? Jak jsme proboha vůbec mohli někdy věřit, že tohle je demokracie, svoboda nebo pokrok, vždyť to je celé gigantický podvod hodný císařových nových šatů. Tohle s druhem homo 2x sapiens zřejmě umí provést infekce jménem „bez práce koláče.“

Říkal jsem to už na různých setkáních s lidmi mnohokrát: je to naše volba “víry” a důsledky té “víry” ponesou naše děti a vnuci. To je nám (nebo většině z nás, takzvaně civilizovaných lidí) opravdu bližší vyměnit sebeúctu a právo se podívat svým dětem do očí za trochu iluzí o budoucím žvanci bez práce? Za sázku v pyramidové hře, která je přesně v kritickém bodě zlomu? To se opravdu tak těšíme na ten (socialistický) Titanic jen proto, že je to “in” a sousedi tomu mu věří taky, tak co se nám může stát?

Sestavil jsem takový malý dotazník, či spíš indikátor, který Vám kdykoli může pomoci identifikovat lidi, možná už částečně zombie, zasažené vírou v blahobyt bez práce, který slibuje dnešní propaganda. Redukoval jsem ho do prostých sdělení v bodech:

Sdělení 1: “Korupce spojená přerozdělováním je drobnou vadou na kráse či selhání jednotlivce, nikoli systémová chyba” (správně: Politická i čistě hospodářská korupce spojená s přerozdělováním je obchodní model – rozkrádání veřejných rozpočtů se stalo největším byznysem na světě daleko před zbraněmi, drogami, novodobým otroctvím a dalšími byznysy. Korupce tedy není “chyba nastavení”, je to “základní nastavení celé hry”).

Sdělení 2: “Systém lze snadno opravit tím, že ve volbách zvolíme jiné politiky, ale současný systém je v principu super” (správně: vodu od oleje nelze odmastit tím, že do ní vlijeme další litry oleje – politika je součástí obchodního modelu, je to frontpage celého systému a jejím úkolem je hnát do přerodělovacího soukolí dotace bez vymahatelné odpovědnosti a tak, aby nebylo vidět skutečné toky peněz a skutečné adresáty dotací, grantů a dávek. Na rozdíl od toho naše toky peněz a hotovosti mají být stále více kontrolované – viz KH, EET apod.)

Sdělení 3: “Lidé nejsou sami od sebe solidární, proto musí existovat stát, aby je k tomu donutil” (správně: kdyby lidé nebyli tisíce let sami od sebe solidární v pro ně přirozených komunitách typu rodina, přátelé, kmen, komunita, nikdo z nás by se nebyl nenarodil. Tento argument používají ti, kteří chtějí žít z cizích peněz a bojí se, že kdyby o ně žádali někoho jiného než anonymní stát, například mě nebo Vás, řekli byste NE – třeba proto že víte, že si je prostě nezaslouží).

Sdělení 4: “Zrušením sociálního státu se někteří lidé ocitnou v chudobě.” (správně: ano, proč nepáchat organizované násilí a brutální zdanění za podpory policie a armády na 90% zodpovědných lidí s argumentem, že 10% lidí může být návratem k selskému rozumu a odpovědnosti “donuceno” víc pracovat nebo se něco naučit. A třeba právě od těch 90%, které už prokázaly či den za dnem prokazují svou schopnost být solidární prostřednictvím státem neorganizovaných akcí typu pomoc při povodních, pomoc zemím třetího světa, příspěvky na obědy pro děti z chudých rodin a stovky dalších dobročinných účelů například ve zdravotnictví – to je demokracie?).

Nezapomeňme: není sporu o tom, zda být či nebýt solidární, ale jak ta solidarita má probíhat a že musí být dobrovolná a bez prostředníků. Je zásadní otázkou, jaký má být (správný) poměr mezi zásluhovostí a sociální podporou či důchodem (tedy nakolik si ten či onen člověk zaslouží solidaritu nebo nikoli, což by mělo být úměrné tomu, jak byl přínosem pro ostatní, s výjimkou dětí, nemocných a postižených). A není sporu o tom, že anonymní stát nikdy nemůže bez znalosti toho či onoho konkrétního případu být efektivním distributorem (či prostředníkem distribuce) jakýchkoli veřejných prostředků, protože jeho účast v tom procesu nás vždy bude něco stát (dotace, granty, platy úředníků apod.) a vždy tu bude riziko korupce. Jediným lékem z budoucí kocoviny je proto odpovědnost lidí za svůj život, princip zásluhovosti namísto nesmyslného a pokřiveného rovnostářství, lokální a sdílená ekonomika, decentralizace přerozdělování a přímá demokracie (tedy odstranění monopolu politických stran na účast ve volbách a centrální vládu ve státě).

A mimochodem: není to proto, že to chci nebo si to myslím a nebo Vás o tom chci nebo potřebuji přesvědčit. Je to proto, že to tak prostě je a čím dříve nám to dojde, tím dřív můžeme začít ty už napáchané hrůzy a deficity pomalu napravovat. Tady totiž nejde o peníze – ale o lidi. Lidi jako jste vy nebo já nebo Vaše děti.

Šok, viďte?