Pojď blíž, občane – já jsem stát, tvá jediná jistota…
Jestli vůbec někdy existovaly doby, kdy si občan zřizoval stát, aby ten mu sloužil, pak jsou to doby dávné, ale spíš doby pohádkové. Stát tu není a pravděpodobně nikdy nebyl proto, aby lidi a občany chránil. Je to stroj na peníze a moc, stojící (a padající) s naší vírou v jeho smysl a s naším respektem k zákonům, které nejsou spravedlivé, ale mají pouze „fungovat“ a dohlížet na hladký chod soukolí. Dokud máme – my, lidé – pocit, že se státem máme víc co získat než co ztratit, ačkoli je to přesně naopak, nemáme šanci zvítězit a ten zločin porazit.
Některé legální – tedy státy povolené a štědře dotované – druhy podnikání generují obrovské budoucí náklady na léčbu spotřebitelů a konzumentů (exhalace, cukr, tuk, sůl, hazard) či dokonce slibují, že nám „vylepší“ život. A najednou jsou tu dotované obnovitelné zdroje, elektromobily, biopaliva, a taky státní investice, dotace, granty, daňové prázdniny. Jak to v praxi dopadá, vidíte sami – miliardové (zdaleka nejen biopalivové nebo solární) tunely, řepkový smrad, zadlužení příštích generací, hypotéční, dluhová a finanční krize sanovaná z veřejných rozpočtů (tedy peněz obyčejných lidí), hořící pralesy na Borneu. Privatizace zisků, socializace ztrát – to je metoda vlády dneška.
Jedno je jisté a bude to tak fungovat vždy: globální (i lokální) byznys, na rozdíl od nás občanů, spolupracuje. A navíc má v zádech zmíněné politiky a veřejné rozpočty, s nimiž díky vlastní legislativě může „čarovat jak se mu zachce bez jakékoli reálné veřejné kontroly“. Když “byznys s veřejnými prostředky” má přijít o pár korun, to hned začne legislativní peklo: politici lítají jak hadr, lobbisté argumentují, křičí a vydírají, zákony se div nezačnou samy ohýbat. Pár „legrácek“ typu zákony na ochranu spotřebitele, daňového poplatníka či občana nakonec opět v důsledku jen omezí nás, lidi, viz například causa kouření v hospodách, EET, KH, odposlechy.
Poznání? Neusilujme o lepší politiky nebo lepší centrální zákony, nebo dokonce lepší stát. Je to jako léčit chřipku morem. Usilujme o spravedlivější a svobodnější systém pro každého jednoho z nás. O systém, který je dnes díky technologiím dosažitelný mnohem snáz, než se zdá. Zapamatujme si a začněme používat dva pojmy: Konfigurovatelný (Sdílený) stát a Stexit. Velmi brzy je totiž budou muset začít používat i ti, kteří by to za žádnou cenu dělat nechtěli – ale vývoj naštěstí zastavit nelze.
Stačí otevřít oči.
Jaká bude naše budoucnost po „smrti“ globálního konceptu „sociálně-demokratického“ přerozdělování?
Když se stát změní v organizovaný zločin, je jediná obrana: STEXIT