Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Podvod jménem stát, část 7 – Vize budoucnosti

Jestli (skutečně) kdysi mistr Jan Hus řekl, že “nařizuje-li vrchnost co neprávem či žije-li v hříchu, nemusí poddaní naslouchat jejím příkazům”, pak není výstižnějšího popisu současného stavu fungování státu. Sociální stát je ideologický blaf a ze státu se stal pouhý obchodní model s jednoduchým vzorcem: rizika daňovým poplatníkům a dotace, granty, příspěvky, úlevy a dávky firmám nebo voličům, kteří jsou ochotni pro pár špinavých zlaťáků prožrat budoucnost vlastním dětem a vnukům.

Mnoho lidí to ještě nevidí a vidět nechce, ale proces změny současných států už nastal. Vztek a časté volební vzpoury lidí proti establishmentu a standardním politickým stranám jsou jen začátek. Bitva o naši svobodu se tentokrát nebude odehrávat na náměstích, rozsáhlých válečných pláních a v zákopech, i když i válkou to tady celé může skončit. Bitva o naši svobodu se ale hlavně vede v našich obývacích pokojích. V našich hlavách. Je to bitva zdravého rozumu, lidské svobody a odpovědnosti proti obrovskému přívalu dezinformací, lží, ideologií, reklamy a institucionalizované výchovy k pseudosocialistkému uvažování. Je to bitva proti státu jako obchodnímu modelu, který má pomoci velkým nadnárodním i lokálním firmám vytvořit si efektivní on-line trh bez hranic a zbytečných nákladů pomocí nejmasívnějšího organizovaného přerozdělování v dějinách.

Je jen otázka času, kdy celá ta bublina lži jménem státy a demokracie praskne. Důchodový systém bez důkladné reformy nebo brutálního daňového zatížení produktivních lidí zkolabuje už někdy kolem roku 2030. Za čím dál vyšších nákladů krytých z kapes daňových poplatníků nám klesá efektivita všech státem organizovaných služeb. Vymahatelnost práva je mizivá, dostupnost zdravotní péče klesá a často i její kvalita. O práci policie, výkonnosti armády jako celku a obecné kvalitě školství a dálnic ani nemusíme mluvit. Pravda je jednoduchá: stát jede na dluh, a to ve všech ohledech. To, že svítí semafory, teče voda či zasedá parlament a určuje kdy mají mít obchody ve svátek zavřeno, v které restauraci se smí kouřit a že Vám jde elektřina neznamená, že stát funguje. Stát totiž znamená “dostat takovou službu, jakou jsem si zaplatil formou daní a dalších povinných plateb.”

Platíme největší daně a pojistky v moderních dějinách a platíme je povinně bez práva z toho systému vystoupit. Logika by napovídala, že o to víc by ten systém měl být férový, efektivní a spravedlivý. Je takový? Ani omylem. Přerozdělování, granty, dotace, umělá zaměstnanost a sociální dávky voličům ochotným prodat svůj hlas za koblihu naopak systémově a masově způsobují, že v ceně slibovaného mercedesu dostáváte trabant a ještě se zadlužujeme. To vše má jediného společného jmenovatele: existující monopol politických stran na vládu, tvorbu zákonů a rozpočtové rozdělování daní. To není demokracie, to je podvod.

Evoluce se naštěstí nedá zastavit a už přichází. Přijde v celém tzv. demokratickém světě. Stát budoucnosti je aplikace. Ano, aplikace. Uber je největší poskytovatel taxi služeb, ale nevlastní žádné taxíky. Facebook je nejnavštěvovanější masmédium, ale nevytváří žádný obsah. Airbnb je největší ubytovatel, ale nevlastní žádné nemovitosti. Do čeho se podle této rovnice vyvine stát? Do aplikace. Aplikace s minimem úředníků, kteří se starají o funkčnost, ale nikoli o obsah. Přímá demokracie bez nesmyslných hranic, prostředníků a korupce – to je naše budoucnost.

Tuto ideu jsem pojmenoval Sdílený, nebo také Konfigurovatelný stát (http://cesko2050.cz/sdileny-stat/). Tento stát, přesněji aplikace, bude fungovat stejně jako když si konfigurujete auto: základní povinná výbava (armada, policie, hasiči, základní zdravotní péče, příspěvek na základní infrastrukturu typu letiště a dálnice), a k tomu volitelné služby (napřímo od poskytovatelů, nikoli státu, například zdravotní pojitění, důchody, školství). Konfigurovatelný stát bude mít minimum základních pravomocí a bude se starat výhradně o funkčnost aplikace a nikoli o její obsah – ten budou tvořit sami lidé. Lidé sdružení do přirozených komunit, které – díky technologiím – ani nemusí být lokální (typu rodina, město, vesnice), ale třeba oborové či zájmové (hasiči, lékaři, zemědělci, živnostníci, odboráři, včelaři, rybáři).

V dalších článcích Vám nabídneme i řadu konkrétních kroků, jak se aktivně zasadit o změnu. Pokud sdílíte naši vizi a názor, buďte připraveni na obviňování a ostrakizování různými “trolly”, slepci a všemi těmi, kteří mají přechodem na novou verzi státu co ztratit. Vše nové zpočátku provází strach, stačí se podívat do historie. Proto čím silnější protipohyb proti této evoluci uvidíte a ucítíte, tím víc se bude paradoxně potvrzovat její nevyhnutelnost. A tím více a rychleji se budou připojovat další, kdo pochopí a prohlédnou tu hru, která se s nimi dnes hraje, a “odpojí se od Matrixu.”

Pojďme spolu začít tu aplikaci budovat, abychom třeba v roce 2050 měli už “něco v ruce.” Je to totiž jen a jen na nás, co uděláme.