Sociální pohádkářství jako metoda vlády aneb 4 rady, jak bezpečně poznat “infekci”
Na každém člověku, jenž naivně hájí dnešní globální diktaturu přerozdělování až za hrob s odkazem na její až dojemnou “sociálnost”, je alarmující jedno: jak efektivní propagandu má dnešní svět tzv. Sociálního státu v komplexním prostředí tzv. Globální demokracie a jak silná je víra v neexistující budoucí žvanec navzdory všem důkazům (ekonomickým, ekologickým, morálním, zdravotním) o škodlivosti a deficitnosti tohoto systému. Vždyť stát nás během života tak strašlivě obere že to svět nezažil, vrátí nám z toho zlomek a my sami, okradení, se ho ještě zastáváme a nabízíme mu k projedení i budoucnost vlastních dětí jako princeznu drakovi! Říkám si: není to šílenství v očích “vírou v sociální stát oslepených” stejné, jaké měli v očích křižáci u Jeruzaléma když, parafrázujeme: “dali Bohu, co si žádá”? Není to stejné šílenství a chtíč jako v očích bier-nácků či prvních lumpenproletářů, doufajících v převzetí moci? Není to naprosto stejná bezohlednost a sobectví jako v očích bankéřů a finančníků, když výrobou toxických aktiv plánovaně vytvářeli krizi z roku 2008? Detox, vystřízlivění a návrat do normálu bude po tomhle gigantickém přerozdělovacím “večírku” nepředstavitelně bolestivý (a snad se obejde bez války, i když nikdy nepodceňujme frustraci milionů věřících, kterým vezmou jejich drogy). Jsme vydluženými jistotami a komfortem “na odložené splátky” rozmazlení, základním pravdám světa “venku” nerozumějící frackové (protože tak je to pohodlné). Frackové na párty, kterou nám sociální stát nabídl zdarma stejně, jako šmejdi z prezentačních akcí dávají důchodcům zdarma oběd – a my to zblafli i s navijákem…
Celý článek →
