Náš stát ani demokracie nefunguje – tak proč máme fungovat my, občané?

Role státu má spočívat mimo jiné v efektivní vymahatelnosti práva v rámci tzv. právního státu – vtip na začátek, při pohledu na tristní výstupy naší policie a justice. Ochrana armádou proti vnějšímu nepříteli (jakémukoli)? Při pohledu na naši bojeschopnost a investice do armády, právem kritizované na úrovni NATO, upřímně – to nefunguje.

Stát také garantuje ochranu základních občanských a majetkových práv svých občanů, že? Ale on je to přece právě stát, kdo centrální, anonymní a nekontrolovatelné přerozdělování (zlodějinu) do předem připravených (dotačních a grantových) kapes organizuje. Takže to možná funguje, ale pro nás, obyčejné lidi, rozhodně ne.

Kvalita a dostupnost školství všech stupňů a zdravotní péče? Ruku na srdce: zdravotnictví je přece švédský stůl, kde úplně zmizel smysl pro odpovědnost za své zdraví, protože „mám to zdarma z ústavy, tak co?“ Drtivá většina nákladů v kapitole zdravotnictví souvisí s nemocemi, kterým se prevencí dalo předejít – ale co bychom se starali, máme přece „nárok!“ A kvalita školství? Výsledky různých srovnávacích měření na úrovni EU či OECD mluví jasněji než denní světlo a najdete je za 3 minuty kdekoli na internetu – doporučuji číst spíš až po 10 večer. Na rovinu: náš stát je ve všech těchto ohledech jako pacient na ARO a dýchá jen s podporou přístrojů (našich stoupajících daní a odvodů ruku v ruce s prvotřídním deficitem). Pro někoho takový pacient „funguje“, pro mě takový pacient jednoznačně nefunguje, protože je jen otázka času, až se odpojí přístoje.

Obrovský tunel jménem sociální politika: hroutící se monopolní státní důchodový systém je udržitelná a pro lidi poctivě vytvořená koncepce, nebo spíš Ponziho schema? Samozřejmě že je to podvod, v roce 2030 (nejpozději) dojde k dramatickým změnám, nevzdáleným učebnicovému pojmu „krach.“ Nikdo při smyslech nemůže popřít, že náš důchodový a potažmo celý sociální systém dávno nefunguje – není totiž ani dlouhodobě udržitelný, ani spravedlivý.

Umělá zaměstnanost je další podvod: 900 tisíc státních zaměstnanců (alias vděčných voličů) naše malá země asi nejen nepotřebuje, ale taky dlouhodobě neunese, na to nemusíte být ekonomický expert. Podpora podnikání, protože právě jen produktivní aktivita lidí může ten stát živit? EET, KH, zdanění práce zaměstnanců vyšší než ve Švédsku, špatná odpisová politika a další „libovky“. OSVČ, poctiví podnikatelé a poctiví zaměstnanci kupodivu ještě fungují, jinak bychom byli komplet v troubě, ale pozor – je to zásluha státu, nebo jejich nepochopitelné, neuvěřitelné a obdivuhodné odpovědnosti, vůle a odvahy?

A ještě dál: média veřejné služby – máme od nich za své poctivé peníze také poctivé informace, nebo nám ve službách politiků a byznysmenů (kteří jim ty naše peníze přidělují) hezky po Orwellovsku podsouvají, co si máme myslet a podle jakých vzorců se chovat? Odpovězte si sami, je to jasné jak facka.

Politika: no upřímně, kdo z Vás poslední tři dny nezvrací. To vše způsobuje monopol politických stran na „zastupování vůle a hlasu lidu“ v prostředí nulové reálné (hmotné) odpovědnosti za miliardy, které zpronevěří nebo vyhází oknem v rámci přerozdělování veřejných rozpočtů. Zastupitelská demokracie a selhání elit jako dva v jednom – ne, tak tohle opravdu ale vůbec nefunguje.

Hořký úsměv za závěr? Ze stovek věcí vyberme třeba D1. Říkají nám, že je to dálnice, ale já vidím parkoviště. Jsem blázen já, nebo ten, kdo tvrdí, že je to dálnice (mimochodem – zpoplatněná)? Funguje to jako dálnice, nebo je to prostě oficiálně dálnice, i kdyby to byly císařovy nové šaty (polní cesta)?

Říkal jsem to už v rámci tohoto projektu několikrát a klidně to zopakuji: já jsem taky býval jen kluk, co přesně věděl proč co nejde a měl typicky české kecy typu „když nikdo nic nedělá, tak proč mám něco dělat já“, ale došlo mi, že mám na víc. Že drtivá většina z nás, ze kterých si stát a „páni loutek“ dělají dojnou krávu na stamiliardy, má na víc. Jsme ještě homo 2x sapiens, nebo už homo sapiens státensis, dobrovolně odevzdávající veškerou svou svobodnou vůli strukturám státu výměnou za víru, že to tentokrát neskončí u Arbeit Macht Frei?

Odpověď je na každém z nás.