Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Lokální a sdílená ekonomika je součást našeho vývoje po selhání dnešní verze (demo)globalizace, ale zatím se o ní nemluví. Je to (vůbec) náhoda?

Celý vtip je v tom, že lokální a sdílená ekonomika vyžaduje samostatnou aktivitu lidí, což jde naprosto proti současné logice kryptosocialismu a sociálního populismu. Všimněte si, že politici (napříč celým spektrem) v drtivé většině podporují globalizaci: ta totiž umožňuje rozsáhlé přerozdělování a jeho dokonalé maskování, probíhající na stejném principu jako předvádějí skořápkáři. Politici mají jedinou motivaci (stejně jako ti skořápkáři): peníze. Chtějí být organizátory toho masívního a (lidmi) nekontrolovatelného a beztrestného přerozdělování. Technologie moci je jednoduchá: „Je to moc složité voliči, jsou tu tobě neznámé vlivy, tak nás prostě nech dělat svou práci, děláme to nejlíp jak to jde – a věř nám (bez znalosti věci a jakékoli kontroly).” Arogance moci, selhání elit a krize demokracie, v kostce.

Lokální a sdílená ekonomika je jednoduchá a průhledná: vyrobím nebo nabízím službu a hledám si klienta. Odstraňuje to prostředníky typu stát (jde-li o dotace a granty, pokřivující „hru“), distributory a maloobchodníky (bavíme-li se o obchodu – prostředníky do značné míry nahrazuje internet a jeho role ještě výrazně poroste právě v oblasti sdílení služeb a produktů) a v neposlední řadě to napravuje pokřivenost globálního trhu tím, že o činnosti lidí (jakékoli) přestanou rozhodovat lidé buď naprosto vzdálení (Brusel, New York) nebo od reality odtržení (Praha – sídlo parlamentu, senátu a politických stran). Odpovědnost i svoboda se vrátí zpátky k lidem, o kterých celá ta politika je a má být.

Patří sem i jeden povzdech: kdyby globalizace přinesla lidem a firmám rovnost a volný přístup na světový trh, nebyla zmrzačena politikou a byrokracií a vyhrával by skutečně ten schopnější, byla by to úžasná idea – ostatně jako všechny ideje, které se přenesením do praxe „kapánek“ zvrtly často do svého pravého opaku. Globalizace ve verzi v níž ji známe však přinesla nejen volný pohyb zboží, osob a kapitálu (což je ve své najmě ekonomické podstatě obrovské pozitivum), ale bohužel právě také nejmasívnější přerozdělování v dějinách, byrokracii, dotační podvody, sociální populismus a obrovskou korupci. To pokušení „zásahem prozřetelnosti“ měnit soukromé peníze ve veřejné (daněmi a odvody miliard lidí) a pak zase na soukromé (dotace, granty a „výpomoc“ určitým firmám se soukromými vlastníky například při krizi z roku 2008) prostě bylo příliš velké na něco tak nedokonalého, jako byli (a jsou) politici. Měnit vodu na víno a přitom se nepokusit z toho udělat brutální a bezohledný byznys, to asi dokáže jen Bůh.

Osvobození od plánovaného globálního komunismu si ale – bohužel – vyžádá ještě jednu věc: urychlené zvýšení investic do armády a užší spolupráci s NATO. Proč? Pár zemím typu Čína, které na globalizaci vyrostly jako sprinter na anabolikách, se sotva bude líbit, že už její výrobky nekupujeme. A nebude se to líbit ani občanům Číny, kteří přijdou o práci a vyjdou do ulic. To hrozí skokovým a bezprecedentním zvýšením mezinárodního napětí a drobné lokální spory o nějaké ostrůvky v Jihočínském moři budou ten poslední problém, který bude zanedlouho OSN a jiné (pohříchu globální a bůhví zda funkční) instituce řešit. Nepodceňujme nikdy kulturní rozdíly mezi Evropou a Čínou, i když se o nich – ve stínu naprosté kulturní, společenské i ekonomické nekompatibility mezi námi a islámem – tolik nemluví. Stačí se podívat do Afriky, co se tam teď děje (s nerostným bohatstvím a způsobem, jak ho Čína „těží“).

Bude zkrátka velmi dobře být připraveni (raději na všechno) – a raději rychle.

http://ekonom.ihned.cz/c1-65599870-era-globalizace-konci-do-svetove-ekonomiky-opet-vstupuji-hranice