Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Lidi, tak prý jsme bezcitná a nesolidární chátra – no tak ještě že máme stát, který nás k té solidaritě donutí, ne?

Dnešní (sociální) stát stojí na jednom jediném, do morku kostí vylhaném, argumentu. Totiž, že bychom jako lidé nikdy nebyli “dost” solidární, kdyby nás k tomu právě stát nedonutil. To “dost”, to definuje stát a politici, kteří naše peníze přerozdělují (pardon, nepřesnost: rozkrádají a zpronevěřují). Je úplně jedno, že každý den na této Zemi je snad nejvíc ze všeho důkazem přirozené lidské solidarity. Ale uznejte, copak na lidské přirozenosti se dá postavit nějaký rozumný a pokud možno univerzálně aplikovatelný obchodní model?

Já (autor těchto řádků) vidím jiný příběh. Příběh lidské solidarity, ke které žádný (institucemi, armádami a policií vybavený) stát desítky tisíc let vůbec potřeba nebyl. Stačil společný zájem či problém, který bylo třeba řešit. A společné zájmy a problémy máme dodnes, to je totiž základní podstata života, mimochodem. Když šli první prapředci našeho druhu migrovat z Afriky, byl to stát, kdo je chránil od predátorů, skrytých v křoví a čekajících na kořist? Když pak společně lovili, byl to stát, kdo jim pomohl zabít mamuta? Když stavěli primitivní plavidla a plavili se vstříc novým světům s odvahou, která je snad až mimo dnešní lidské chápání, byl to stát, kdo je chránil od bouří a ztroskotání? Když ti nejkreativnější z nás vytvářeli písmo, ruchadlo nebo hodiny, byl to stát, nebo jejich neuvěřitelná lidská kreativita, odvaha, odpovědnost a píle, kdo ty zázraky dokázal? A když Vám zemře někdo blízký, je to stát, kdo Vám pomůže nést ten smutek? Ne. Zaplatíte ze svých zdaněných peněz ještě DPH za rakev a pohřeb. Ano, to je stát: obchodní model, postavený na ideologii zvrácené solidarity s cílem vybírat od lidí největší daně a odvody v dějinách, znárodnit je do tzv. veřejných rozpočtů a odtud bez jakékoli odpovědnosti “přerozdělit.”

Ano, vždycky se (v těch dějinách) našlo a vždycky se (v budoucnu) najde pár grázlíků podobných těm, kteří si dnes uzurpovali náš stát, kteří si uvědomili, že většina lidí je mírumilovných a citlivých a možná i slabých, a tak je to trklo. Že by mohli vytvořit nějaké rádoby důvěryhodné struktury, instituce, symboly, ideologie, víry a daňový systém, který by to celé nenápadně dojil jako krávu v JZD. Bez práce, bez rizika – to ať nesou “ti pitomečci.” Šli na to chytře: vymysleli anonymní instituce, naučili nás komunikovat s těmi institucemi namísto mezi sebou a začali chrlit propagandu, že se o nás postarají lépe, než bychom to dokázali sami. A vytvořili školy, zákony, policii a “solidaritu vůči slabším”, aby se ten byznys dal vynutit a dalo se apelovat na lidské svědomí a soucit. A dnes tahle rakovina stojí u Vašich dveří, zvoní na zvonek (podobně jako kdysi kolektivizátoři) a když otevřete, namíří na Vás pistoli a řekne: “Naval daně a povinné odvody za naše mizerné nebo neexistující služby, nebo snad nechceš být solidární, hajzle?” Vy říkáte: “hele, nic proti solidaritě, ale 60% nebo víc výdělku, nepřeháníš to trochu? Kam vlastně ty peníze jdou, když říkáš, že na solidaritu? A jak fungují služby, které mi vlastně slibuješ poskytnout, třeba vymahatelnost práva, úroveň školství, zdravotnictví, podpora podnikání či důchodový systém? Co kdybys mi nejdřív ukázal, jak vůbec hospodaříš s těmi stamiliardami, Molochu, než budeš chtít další peníze, co?” A odpověď? “Do toho je ti hovno, koukej zaplatit, nebo tě potrestáme podle zákona…”

No tak ještě že ten stát dnes, na vrcholu civilizace a demokracie, máme, aby nám ukázal co to ta správná solidarita vlastně je. Zadlužení příštích generací formou hrůzostrašného deficitu, které to celé „sociální dobrodružství“ zaplatí, aniž dostaly šanci se k tomu vyjádřit, vždyť ještě nejsou na světě. Jasně, stát s našimi penězi hospodaří a stará se o nás a „sociální a mezigenerační solidaritu“ líp, než bychom to dokázali sami v rodinách, s přáteli, v komunitách, které bychom si vytvořili s lidmi, které jsme si dobrovolně vybrali pro život „na stromech.“ Jo, jasně, právě jsem prozřel: tohle je ta správná moderní a pokroková solidarita, přátelé. Kdysi na to bylo přísloví.

Po nás potopa.