Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

K jaké evoluci má směřovat stát v době moderních technologií? Máme to přímo před očima: stát budoucnosti je APLIKACE.

Uber je největší zprostředkovatel taxi služeb, ale nevlastní žádné taxíky. Facebook je nejnavštěvovanější masmédium, ale nevytváří žádný obsah. Airbnb je největší zprostředkovatel ubytování, ale nevlastní žádné nemovitosti. Do čeho se tedy podle této rovnice převtělí stát? Do aplikace s minimem úředníků, kteří se starají o funkčnost, ale nikoli o obsah.

Ano, je to takhle jednoduché: budoucnost je sdílený stát a sdílený stát je aplikace. I když je to myšlenka extrémně nová a nezvyklá, dříve nebo později se stane běžnou realitou stejně jako kulatá Země a odluka státu od církve. Stát je v současné době moderních technologií pouhý přežitek. Přesněji, ten stát, který všichni známe: stát plný státních zaměstnanců, stát, který v důsledku organizuje okrádání jedněch lidí (zpravida těch pracovitých a poctivých) druhými (nepracovití a nepoctiví) a legalizuje nejbrutálnější přerozdělování v dějinách lidstva. Přišel čas si říct, že stát tu není od toho, aby vybíral daně a pak je rozkradl formou grantů, dotací, pobídek, úlev a dávek, ale aby vytvořil prostředí, v němž se mohou lidé starat o svůj život sami (nebo si definovat okruh blízkých, se kterými budou spolupracovat v tom „starání se“) bez přerozdělování a povinných prostředníků. Má moderovat diskusi ve veřejném prostoru a nikdy nemá a nesmí lidi okrádat, jak se to děje dnes. Politické strany jako prostředníci slova a vůle lidu jsou odumřelým přežitkem a co hůř: přežitkem s obrovským korupčním potenciálem, který – jak můžeme vidět denně kolem sebe – využívají do poslední kapky, dokud je „nevezme čert“.

Konfigurovatelný stát (http://cesko2050.cz/sdileny-stat/) bude fungovat stejně jako když si konfigurujete auto, vlastnosti cloudového úložiště nebo programy v kabelovce: základní povinná výbava (armada, policie, hasiči, základní zdravotní péče, příspěvek na základní infrastrukturu typu letiště a dálnice), a k tomu volitelné služby (napřímo od poskytovatelů, nikoli státu, například zdravotní pojitění, důchody, školství). Stát má mít minimum základních pravomocí, a to ostatní musí být volba lidí, sdružených do přirozených komunit, které – díky technologiím – ani nemusí být lokální (typu vesnice), ale třeba oborové či zájmové (hasiči, lékaři, zemědělci, živnostníci, odboráři, včelaři, rybáři).

Ano je to tak: stát se musí stát aplikací s minimem “personálu”. Stát má být především v nás – má to být místo, ke kterému cítíme sounáležitost, kde jsou naši blízcí, kde chceme, aby to bylo hezké a kde se cítíme v bezpečí. Není to plantáž s bavlnou s fízlem za zády (nebo ve vládě) a my nejsme moderní otroci.

Je jedno, jak dlouho to bude trvat, ale evoluce přijde. V dalších článcích Vám nabídneme i řadu konkrétních reforem. Pokud sdílíte naši vizi a názor, buďte připraveni na obviňování a ostrakizování různými “trolly”, slepci a jejich strachem. Vše nové v dějinách provází zpočátku strach. Není to strach z nového, je to strach o to, že díky tomu novému lze přijít o pohodlný komfort bez odpovědnosti, o který se dnes takovým lidem stará stát z peněz všech produktivních a poctivých lidí. Pojďme spolu začít tu aplikaci budovat, abychom třeba v roce 2050 měli už “něco v ruce.” Pojďme – odborníci ze všech oborů lidské činnosti – se spojit a začít svou budoucnost tvořit, dát té aplikaci první parametry.

Je to jen a jen na nás.