Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Je jediná správná cesta reformy důchodového systému: zbavit lidi povinnosti být jeho součástí!!!

Musíme si říct pravdu: politici žádnou důchodovou reformu nevymyslí, protože za a) nemají motivaci se zbavovat moci přerozdělovat peníze a za b), jde jim jen o koryto do příštího volebního období. Počkají, až se to zhroutí a pak řeknou, ať je volíte znovu, protože právě oni to dají dohromady (přestože to byli oni, kdo to k tomu krachu přivedl). A vy jim budete zase věřit?

Od úsvitu nám známých dějin do doby, než přišli sociální inženýři, byl nejefektivnější, nejadresnější a fungující systém rodina, přátelé a blízcí. Přesněji, svoboda lidí starat se sami o sebe, o své blízké, rodiče, děti, přátele. Jakmile jsme jako lidé starost sami o sebe a své blízké delegovali na státy reprezentované populistickými politiky a byznysmeny, nalepenými na stát a státní rozpočet (peníze nás všech), past sklapla. A ze sociálního státu se stal největší byznys dnešního světa.

Každý, kdo umí trochu počítat, ví, že státní důchodový systém a celý sociální stát je naprosto neufinancovatelný koncept. Stát už dnes bere lidem na různých daních (protože nezapomeňte ke zdanění platu a povinným pojistkám započíst i DPH, kterou každý den platíte v každém zboží, pak spotřební daně, majetkové daně apod.!!!) plus mínus 50% jejich výdělku, a jak vidíte, na ufinancování sociálního státu to nestačí. Nemůže to stačit. Když nadřadíte právo lidí „mít na něco nárok“ nad jejich skutečné zásluhy, pracovitost a výkon, nemůže to fungovat. Proč? Nároky na komfort a jistoty bez práce bobtnají totiž mnohem rychleji než skutečná práce, která by ten „svět splněných přání jménem sociální stát“ měla ufinancovat. Mít nároky je snadné, vydělat na ně ne. Tím spíš, že většina má přání a nároky, a menšina produktivních to celé platí. Každý, kdo dnes – ještě – zastává ideji sociálního státu, je tím, kdo křičí „Země je placatá“ a jeho děti ho možná jednou poženou před soud svědomí s otázkou: „jak jsi nám to mohla udělat, mami, když jsi věděla, že nám projídáš kvalitní vzdělání, zdravotní péči a s nimi kus budoucnosti?“

Probuďme se jednoho dne do normálního, reálného světa, a podívejme se na něj jako naši předci, kteří ho chápali a respektovali přírodní zákony a zdravý rozum. A odpovědnost, kterou musí nést každý za svůj život, protože jinak to prostě nejde.

PS: a kdyby Vás zajímalo, jak takový návrat ke zdravému rozumu může vypadat v praxi, jste zváni k počtení našich konkrétních návrhů na: http://cesko2050.cz/6-cest-pro-budoucnost/cesta-prvni-duchodova-reforma-a-reforma-socialniho-systemu/