Je jediná obrana proti státu, který může beztrestně okrádat pracovité a uplácet z těch peněz voliče: právo reklamace!

Ať chceme nebo ne, stát je organizovaný zločin. Jeho podstatou je, že vyvolává – záměrně – doslova „třídní nenávist“ mezi různými skupinami lidí, aby oslabil schopnost lidí vidět skutečný stav věcí a světa kolem nás. Zadlužování příštích generací je zločin. Neschopnost ochránit občany od nezvládnuté migrace je zločin. Systém přerozdělování daní tak, jak ho známe, je zločin. Není podstatné, že na tyto zločiny nejsou platné zákony, zákon totiž nezaručuje žádnou spravedlnost: byl zákon, na jehož základě zemřela Milada Horáková, spravedlivý? Bylo znárodnění spravedlivé? Byly Norimberské zákony fašistického Německa spravedlivé? Ne, zákon není garantem práva a spravedlnosti, garantem toho je jen a pouze lidské svědomí.

Politici mezi nás úmyslně zasévají svár a nenávist. Organizují okrádání generací a tříd mezi sebou prostřednictvím státního rozpočtu, do kterého nikdo z nás nevidí a nemá vliv na jeho rozdělení. Cílem současné „rádobydemokracie“ je pouze nashromáždit peníze v rozpočtu, který se pak rozkrade a uplatí se pár voličů, kteří k volbám ještě dojdou.

Proto prvním krokem k nápravě je zavedení práva reklamace, tak jak je to všude jinde. I stát musí skládat účty za svou činnost, pokud na ni vybral peníze. A pokud neprovedl službu, kterou jsme od něj očekávali, musí peníze vrátit – tak jako by je musel vrátit řemeslník, který zfušoval svou práci. A že politici fušují co mohou, to vidíme každý den: atentáty, terorismus, zadlužení, „blbá nálada“, zvyšující se daně, vztek.

Přichází čas si připomenout, jak to vypadá, když se „vláda věcí tvých, lide, k tobě navrátí.“ A nejdřív je třeba odříznout všeho schopné politiky od práva rozdělovat naše daně bez toho, abychom na to měli vliv, tak jako je to dnes.