Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Jaký je vlastně rozdíl mezi znárodňováním a sociálním státem? A jestli žádný, kde je kořen toho zla?

Ještě před 20 lety byl nákup na internetu z říše snů – dnes je to miliardový byznys. Podstatou ale zůstalo, že lidé nakupují zboží. Stejně tak se minulé znárodnění proměnilo v dnešní „sociální stát“, ale podstatou zůstalo, že nějaký stát vezme lidem peníze a oni už pak nemohou rozhodovat, co se s těmi původně jejich penězi stalo. Přesněji, je to regulérní krádež, všude v civilizovaných státech trestný čin, na němž je pikantní, že je organizovaný státem.

Jak jsme si zvykli se nebránit sebevětší absurditě, po zásluze sklízíme ovoce té apatie a nečinnosti. Jsme denně okrádáni, ale nevadí nám to, nebo to dokonce bereme jako něco, „proti čemu se raději nebouřit, nebo to bude ještě horší.“ Většina z občanů to dokonce bere jako jakýsi gambling: „ano, mě stát okrade, ale mám šanci, že mi vrátí víc, než mi ukradl, protože okrade někoho bohatšího víc a ty peníze mi dá, takže na tom znárodnění nakonec vydělám.“ To je ovšem ekonomicky scestné, lidsky zvrhlé a morálně nepřijatelné. Hlavně je to ale systém, který se snaží nastolit situaci, kdy „všechno je všech a nikdo kromě politiků s garantovanou mocí do toho nebude mluvit.“ Musíme si to říct naprosto otevřeně: to je reálné znárodnění, jen v moderních kulisách měst 21 století, internetu, kontrolních hlášení, EET a nekontrolované migrace.

Řešení je překvapivě jednoduché: populisté typu Babiš, Okamura nebo Sobotka dávají úmyslně peníze a sliby těm, kteří nepracují, pracovat nechtějí nebo to neumí či jsou méně úspěšní a závidí jiným. Dělají to proto, protože vědí, že lidé dobří i zlí mají ve volbách stejný 1 hlas. Člověk líný nebo parazitující na státu má stejný 1 hlas jako člověk poctivý, který dře a platí daně. Zvrhlý a od kořene nespravedlivý systém má za prioritu rovnostářství a ukojení závisti velké části „malých českých lidí“, kterým prostě udělá radost, když sousedovi někdo vezme kozu. I miliardář Janeček si toho všiml a navrhuje systém, kdy lidé budou o čemkoli hlasovat jinak, ačkoli jeho cíle jsou ryze obchodní a nehledá spravedlnost, nýbrž fungující obchodní model. Nicméně už myšlenka, že by lidé měli alespoň i záporné hlasy a definovat, co v každém případě nechtějí, je malý pokrok vycházející z poznání, že současný systém se nedá reformovat, ale musí být razantně změněn. A to je správné poznání.

V současnosti si za 10 koblih nebo gulášů koupíte stejných 10 hlasů, jako když se 10 slušných lidí oprávněně znechucených politikou rozhodne k volbám nejít, protože je jim z toho systému zle. Dostat 10 rozumných lidí k volbám je těžká práce, dostat k nim 10 flákačů je pohoda, stojí to (zpravidla) dvě stě korun nebo pár koblih. Nebo slib vyšších dávek na cokoli. Tohle „zatmění spravedlnosti a svobody“ je samozřejmě výhodné pro politiky, ale logicky nevýhodné pro protistranu, tedy nás, občany.

Proto jednoznačně navrhujeme – jako předstupeň konfigurovatelného (sdíleného) státu – narovnání voličských sil, kdy se váha hlasu každého voliče bude odvíjet od toho, kolik odvedl do společné kasy (rozpočtu). A ano, pokud někdo přispěje jako 100 jiných, jeho hlas nechť má váhu stovky hlasů, aby se všem populistům „nákup“ hlasů přinejmenším parádně prodražil. Spravedlnost totiž musí být novým morálním základem naší společnosti, jinak naše děti skutečně přijdou na svět do područí Číny, která je na dobré cestě stát se hlavním věřitelem toho našeho tichého socialismu.

Pamatujte: cesta do pekel je vždy lemována dobrými úmysly a platí to i tentokrát. Fungující stát je socialismus. Zastavme to, dokud je čas a vytáhněme si hlavu ze zadku, jestli nám není jedno, co budou naše děti a vnuci za pár let jíst, až budou platit ty obrovské dluhy fungujícího, pardon, sociálního státu.