Globalizace a zastupitelská „přerozdělokracie“ nejsou nic než obchodní model „tuningu“ veřejných rozpočtů. Jaká bude či by měla být naše budoucnost, až to praskne?
Budoucnost je zákaz deficitního hospodaření státu s výjimkou válečného stavu (ideálně ústavní – žít na úkor příštích generací je zločin proti lidskosti). Budoucnost je okamžité zrušení monopolu politických stran na účast ve volbách a vládě. Budoucnost je zrušení monopolu politiků a politických stran na přerozdělování prostředků ve veřejných rozpočtech. Budoucnost je také zrušení veškerých státních příspěvků na činnost politických stran. Budoucnost je narovnání síly hlasu občana ve volbách, dokud nějaké budou, podle jeho skutečného přínosu společnosti.
Budoucnost je důsledná decentralizace a naprosté minimum přerozdělování. Budoucnost je minimalizace státu a návrat adresnosti a principu odpovědnosti za život svůj i svých blízkých. Budoucnost je lokální a sdílená ekonomika, očištěná o nesmyslné ideologické přídomky a dotace, které pokřivují ekonomiku i lidi. Budoucnost je také zrušení současné formy monopolně státem organizovaného sociálního pojištění a dalších státem monopolně organizovaných služeb, kterým se musí dostat ihned konkurečního prostředí, aby se prokázala jejich skutečná efektivita a životaschopnost. Budoucnost je Konfigurovatelný stát jako konkrétní forma soužití lidí bez prostředníků.
Forma, v jejímž rámci si jako občané sami zvolíme služby, které chceme a které nechceme, aby pro nás stát zajišťoval, podobně jako se konfiguruje auto (povinná versus nepovinná výbava), havarijní pojištění nebo třeba tarif mobilního telefonu. Forma, v jejímž rámci se lidé ze svých přirozených komunit, společenství i sami o sobě vyjadřují k pro ně podstatným tématům.
Budoucnost je i postupný nástup konkurenčního prostředí (privátního, komerčního nebo sdíleného) vůči státním službám ve sféře zdravotní, školské a později i dalších sférách. A budoucnost – a zdravý rozum a spravedlnost k tomu – je samozřejmě také právo reklamace všech služeb státu za předpokladu, že jsou nám tyto služby poskytovány špatně, nekvalitně nebo deficitně (na úkor příštích generací), tedy právo Stexitu. Stát nemá být místem, kde se různé zájmové skupinky hádají o kus žvance z centrálního rozpočtu, ale naopak místem, které dává prostor každému jednotlivci a komunitě, aby se starala sama o sebe na svou vlastní odpovědnost.
Když se stát změní v organizovaný zločin, je jediná obrana: STEXIT