Film našeho života

Nejdokonalejší kamerou lidských očí,

natočil režisér osud unikátní snímek

tak práskni do koní, promítači,

tím bičem, cos uplet ze vzpomínek

zhasněme světla a zavzpomínejme

vždyť je to film našeho života…

Úvodní černobílej výjev zná většina lidí v sále

cinkání klíčů, pravda a láska, slzy co pálej

na pár let se stanou symbolem doby a nadějí

než to odnese korupce a lidi, co na slušnost káleji

Pak přijde privatizace a podvody doslova obří

a politika se zas stane jen korytem pro prase

Pomalu zmizí pocit, že teď vyhráli ti “dobří”,

a lhostejnost se zas ukáže v celé své kráse

Ne, neptáme se, kdo zaplatí ten život na dluh

a nechceme slyšet, že to budou naše děti

Lepší je natáhnout ruku, než se postavit za pluh

a zvolit socialisty, co po nás prej zametou smetí…

Najednou z nás jsou houfy policajtů a učitelek,

a závistivci, co maj pro svoje děti radu

s pravdou a slušností dojdete do prdele

vždyť koukněte na vzor, co káže Vám z Hradu

Moudrost hlupáků je vždycky dost prostá

a jen blázen by chtěl něco měnit

stačí se naučit lhát a počítat do sta,

volit grázly a zlodějů si cenit

A taky neplivat na zem a držet se práva

vědět, že ráno po tahu bolívá hlava

že světská sláva je polní tráva

a že před zapálenou hranicí se (raději) odvolává

Ale v titulcích mezitím už běží obžaloba…

Z potřeb jsme udělali módu a z nutnosti míru

ze života scénář a ze zbabělosti víru

z lidí pár kolonek a podpisů na papíru,

a z bláznů a hrdinů škodnou do revíru

Z touhy reklamu a z citu zisk

z iluzí budoucnost do každé rodiny

ze státu chobotnici co fakt má stisk

a pro svobodu otevírací hodiny

Nejdokonalejší kamerou svých vlastních očí

dívám se sám na sebe do zrcadla

už můžeš jít domů, promítači,

vždyť i já už se zvedám ze sedadla