Ekonomická válka státu proti nám (lidem, občanům a poplatníkům) je realitou. A co my na to?
Odpověď je NE, nemusíme respektovat takový stát, který proti nám, lidem, vede ekonomickou či jinou válku. Způsob efektivní obrany je paradoxně jednoduchý jak facka: vypustit stát jako balónek. Jak? Tím, že ho přestaneme potřebovat, protože upřímně, my ho nepotřebujeme už dávno – jen jsme si to možná neuvědomili. Překvapeni? Myslím, že ne.
Všichni přece v hloubi duše víme, že nepotřebujeme politiky, aby nám říkali co máme v životě dělat. Ke komu být solidární, o koho se starat, koho mít rád, do čeho investovat na stáří – to přece víme sami, na to nepotřebujeme mohutné a megalitické přerozdělování stamiliard politiky. Jestliže je třeba úředníků, policistů, armády, dálnic, pořád vůbec nepotřebujeme politiky aby nám říkali, že to něco stojí, to víme sami. Ale musíme to (chtít a umět) platit sami, z našeho výdělku, abychom si uvědomili cenu takové služby. A musíme mít právo a možnost kontrolovat, zda se naše prostředky nezneužívají, což lze celkem snadno docílit postupnou decentralizací státu. Ano – musíme usilovat o to znát a “cítit” cenu každého jednoho úředníka, policisty, vojáka, hasiče, myslivce, fotbalisty, zemědělce, cenu školného na kvalitní škole, cenu svého zdraví. Současný stav, kdy všechny tyto “ceny” služeb hrazených z našich daní, povinných odvodů a několikanásobného zdanění určuje stát (politici!) za cenu, kterou nelze zkontrolovat, za podmínek, které nelze ovlivnit (například počty státních zaměstnanců bez ohledu na to zda jsou objektivně potřeba či nikoli), z peněz, jež nelze identifikovat (nikdo netušíme kolik skutečně na co platíme) s jednoznačně nepřijatelným výsledkem (brutální deficit a kvalita služeb státu fatálně neodpovídající zdanění a odvodům), to je válka.
Stát budoucnosti je aplikace. Ano, aplikace, přesněji řečeno konfigurátor. Konfigurátor s minimem úředníků, kteří se starají o funkčnost “systému”, ale nikoli o jeho obsah. A takový Konfigurovatelný stát bude fungovat stejně jako když si konfigurujete auto, pojistku, programy v kabelovce nebo tarif mobilního telefonu: základní povinná výbava (armáda, policie, hasiči, reprezentace státu vůči zahraničí, příspěvek na základní infrastrukturu typu letiště a dálnice) za cenu odpovídající tomu, kolik toho využijete. A k tomu volitelné služby (napřímo od poskytovatelů, nikoli státu – například zdravotní pojištění, důchody, školství). Takhle jednoduché to je – a nepotřebujete volby, politiky ani přerozdělování.
A mimochodem: přesně tím ta válka státu proti nám (respektive proti našim peněženkám, svobodám a potomkům) skončí. A může to být dřív, než si všichni investoři “světlého zítřka globální přerozdělokracie” uvědomují.