Čiň (sociálnímu) státu dobře, jen si pak nestěžuj, až se ocitneš v pasti

Ano, důchodový systém už dávno není náš největší problém. Až to “praskne”, politici prostě vyhlásí, že se důchody zredukují, zvýší se daně a zvedne sociální pojištění. To vše pod argumentem, že 5% lidí se o sebe nepostará, tak to musí udělat těch 95% zbylých prostřednictvím státu, protože stát je jediná záruka „té správné“ (vynucené) solidarity mezi generacemi, společenskými třídami  a – však uvidíte brzy sami. Tam ale problém nekončí, on tam – bohužel – začíná.

Podle ideologie sociálního státu je zdravotnictví švédský stůl, kde je vše “zdarma z ústavy.” To nikoho nemotivuje k prevenci, protože “stát se o mě přece zadara postará, tak co bych hubnul, nekouřil, hýbal se nebo šel včas na kolonoskopii (mimochodem, konkrétně mě pravděpodobně právě kolonoskopie zachránila život a Vám ušetřila dost nákladů spojených s mým postupným umíráním).” Každý odpovědný lékař Vám řekne, že odhadem 70-80% nákladů na zdravotnictví vzniká v důsledku nezdravého životního stylu a nemocí, kterým se dá předejít pravidelnou prevencí. Tyto náklady se platí – stejně jako důchody – z přerozdělených daní.

Umělá zaměstnanost je obrovský problém. Na tak malou zemi jako je ČR je cca 900 tisíc státních zaměstnanců prostě moc, a i kdyby potřeba byli, musí si o tom rozhodnout lidé sami. I kdybychom opravdu potřebovali tolik kontroly sami nad sebou, kolik jí dnes je (EET, KH, složitost daňové soustavy apod.), bylo by aspoň jisté, že si uvědomujeme, kolik to (absurdní) divadlo stojí peněz. Mzdy státních zaměstnanců jsou totiž v rámci přerozdělení rozpočtů vyplaceny z peněz, ze kterých by se dalo – za předpokladu rozumného řízení státu namísto sociálního populismu – investovat do vědy, výzkumu, lepšího školství, zdravotní prevence, skutečně funkční rekvalifikace a možná by z nich bylo možné (aspoň trochu) redukovat ten děs schodku na důchodovém účtu.

Ne asi větší, ale mnohem děsivější deficit se odehrává v kapitole školství. Investice do státem organizovaného školství produkují absolventy ve valné většině nepoužitelné pro praxi. Zeptejte se libovolného zaměstnavatele v ČR od Aše až k Těšínu, jakou má s absolventy zkušenost. Školství (a miliardy do něj vložené) se tak podílí na tvorbě front na sociální dávky (všech možných typů) mnohem víc než celý ten “divoký, nebezpečný a proto povinně státem regulovaný” trh. To znamená, že si vlastně platíme za vznik dalších nákladů, jen v jiné kapitole rozpočtu (a jiného ministerstva). A v čem je průšvih? No v tom, že tady možná vyhazujeme oknem “jen” jednotky milliard ročně, ale vyhazujeme je s iluzí, že ti mladí pak vydělají na všechny kostlivce ve skříni, které po sobě necháme, až budeme za jejich peníze chvilku v důchodu. Jak se ale mohou vypořádat se stamiliardovými kostlivci v zemi, kde se montují auta a šoupají krabice v logistických centrech s minimální přidanou hodnotou práce a tudíž nízkou mzdou? A stát jim ještě pomůže do finanční závislosti na jeho podpoře vskutku dobře mířeným zdaněním jejich práce, takže si podstatnou část jejich mzdy rovnou zkonfiskuje, aby jim její malou část pak – možná někdy – vrátil. Tím vzniknou 2 věci: stát vypadá jako dobrodinec, přestože je to zloděj, a u svého “sociálního dobrodiní” cíleně vyrobí na státní podpoře závislé jedince, rodiny a komunity, v součtu možná miliony lidí, co potřebují “pravidelnou dávku” (a to doslova). A to je přesně cílem obchodního modelu tzv. sociálního státu: vzbudit závislost na jeho podpoře, protože dokud na něm budete závislí, nikdy se proti němu nevzbouříte v naději, že z něj – potažmo z peněz lidí, které ten stát bezuzdně okrádá – něco málo vypadne.

Závěr? Nevyhnutelný a jednoduchý. Stát, stejně jako církev, je postaven na závislosti a víře jako jejím řešení. Jenže zatímco s církví už máme své zkušenosti, kolik (milionů) lidských životů ta závislost a její léčba vírou v Boha stála v běhu dějin, sociální stát zatím ještě zabíjet nezačal a zatím jen pomalu krade (svobody i majetek). Ostatně není divu, je to z pohledu historie zatím ještě málem “roztomilé mláďátko anakondy”, holobradý nováček na scéně dějin působící (díky reklamě) až téměř neškodně. S tím ale vystačí jen do doby, dokud je Vám – obyčejným lidem – ještě co vzít, dokud máte ještě nějaké svobody a nějaké soukromé peníze. Až dojdou – a ony dojdou – pak přitvrdí. A jeho falešně vykládaná, zkorumpovaná a zločinná “solidarita” zase bude zabíjet po milionech.

A v letošních volbách, ačkoli bych se rád mýlil, k tomu “dni D” budeme zase o pěkný kus blíž, všichni mí dobří rodáci.