Česko 2050 pro budoucnost naší země

Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Rubrika "Zahraniční"

76 Články

(Sociální) stát je pyramidová hra, kterou financují naše malé či ještě nenarozené děti a vnuci. Sorry jako, ale to není fér hra

Michal Hájek

Na začátku nechť promluví fakta: státní dluh ČR činí cca 1,61 bilionu Kč. Každý občan dluží cca 156 tisíc Kč (zdroj: aktuálně.cz, 10.2. 2017). Na straně druhé tentýž stát přerozděluje naprosto neuvěřitelných 42% našeho HDP (zdroj: Novinky.cz, v textu jsou níže odkazy). Podle posledních návrhů politiků (Sobotkovy aktuální návrhy) chce mašinerie státu ještě víc přerozdělovat a zadlužovat. Někteří lidé ještě státní důchody zažijí, moje generace (husákovy děti) už neuvidí nic a naše děti a vnuci pak doplatí ten zbytek, co my nestihneme. Jak to ale udělají bez kvalitního vzdělání, protože peníze na něj (a také na vědu a techniku, která by měla pomoci zajišťovat ekonomiku s vyšší produktivitou a přidanou hodnotou, na kvalitní zdravotní péči, kvalitní dálnice a tak dále) budou rozkradené, toť věru otázka ála Hamlet…

Celý článek →

Nároková společnost, aneb cesta do pekla na socialistický způsob

Michal Hájek

Socialisté a populisté všech typů lidem slibují “jistoty” a dávají jim – úmyslně – pocit, že mají na něco nárok bez toho, aby se o to jakkoli zasloužili. Vědí proč: nárok je návyková droga stejně jako gambling, sociální sítě, alkohol, nikotin a průmyslově vyráběný cukr. Taková “nároková společnost” je „toxická“, je vysoce návyková a především: brutálně deficitní. A jak známo, každý návyk má háček: vždy je vykoupen něčím co musíte udělat, abyste “splnili podmínky nároku”: udat souseda, volit za koblihu, zvednout ruku pro smrt Milady Horákové. A stejně jako při každé závislosti se smyčka podmínek pro udělení nároku stupňuje: ano, máš nárok, ale musíš ještě udělat tohle (udat dalšího souseda, znova volit za koblihu), a pak už to – konečně – bude dobrý. Cesta do pekel chudoby a poroby je umetena…

Celý článek →

Fair trade, Fair state: odstranění prostředníků a právo na “fér stát” pro všechny

Michal Hájek

Většina z Vás jistě zná koncept “Fair trade”, férového ochodu. Jde o to, že když například kupujete kávu, kupujete ji s jistotou, že většina zisku neputuje k prostředníkům, nýbrž skutečně doputuje k zemědělci, který onu potravinu, kávu či hovězí vypěstoval. Takový zemědělec pak nepotřebuje dotace, protože dostává “fér cenu” přímo od Vás. Jestliže nastavíme systém, kdy se nás co nejvíc dohodne na vytvoření kruhu – “Fér státu” – a ten zemědělec bude chtít něco od Vás výměnou (třeba bydlet na letním bytě, naučit anglicky dceru, jet společně na dovolenou, pivo z Vašeho minipivovaru, půjčit auto či peníze) rovněž za podmínky Fair trade, můžeme se vyhnout přerozdělování. Pomiňme teď, že světový koncept Fair trade je organizován institucemi, které nutně nemusí budit naši důvěru. Jde o myšlenku sdíleného prostředí, kde si lidé pomáhají napřímo, bez “kurately”, dohledu a kontroly zločinného státu, který nás přerozdělováním legálně okrádá. Ti, co (ať přímo nebo nepřímo) řídí státy a lokální i globální instituce, je řídí jednoduchou technologií: ze soukromých peněz udělat veřejné a ty (si) přerozdělit. Takže dokud ještě nějaké soukromé peníze máte, jste kořist. Je tedy otázka, jak to udělat, aby jejich ohaři “ztratili stopu”, protože kdykoli ji ztratí, vy získáváte svobodu…

Celý článek →

Když se stát změní v organizovaný zločin, je jediná obrana: STEXIT

Michal Hájek

Gándhí prý řekl: “Pokud stát opustí půdu práva, je občanská neposlušnost svatou povinností.” Pokud se stát stal organizovaným zločinem v rukou pár lidí a firem, kterým jde o naše peníze, máme právo se bránit. Žádné revoluce a revolty typu “Děkujeme odejděte” ale nemají smysl, jsou systémově předvídatelné a jejich důsledky jsou pro vládnoucí vrstvu snadno řešitelné (zejména výměnou “korýtek”). Je-li stát zločinným spiknutím s cílem nás (zdánlivě legálně podle zákona) okrást, pak se musíme stát pro jeho zákony a instituce “neviditelnými”, nebo alespoň “méně viditelnými”. A přelstít tak jejich pavučiny, chapadla, zákony a technologie, sloužící jedinému cíli: největšímu přerozdělování v dějinách.

Celý článek →

Czexit? Potřebujeme Stexit!

Michal Hájek

Stexit je právo občana na reklamaci služeb státu a vystoupení ze struktur povinných státních systémů (typu monopolní státem organizované sociální pojištění, zdravotní pojištění, systém daní apod.) za předpokladu, že stát neodvádí svou službu v dostatečné kvalitě či vůbec a pokud se stát dopouští na občanu jakéhokoli (ekonomického či jiného) násilí. To se nás totiž – na rozdíl od Czexitu – týká každý den. Přerozděluje se, krade se, lže se tu každý den a politika zastupitelské demokracie není způsobem, jak to změnit – ta je naopak nástrojem korupce a vlády skutečného, reálného zločinu páchaného na občanech.

Celý článek →

Je-li stát firma, musí se na jeho služby vztahovat právo reklamace a konkurenční prostředí. Je-li stát společenství lidí, nemůže jeho “činností” být nedobrovolné přerozdělování jejich peněz.

Michal Hájek

A máme tady malý hlavolam pro všechny (lokální i globální) oligarchy, politiky a všechny ostatní, kteří si ze státu udělali pohodlný byznys a také nás všechny, kdo to dobrodružství na úkor příštích generací platí. Jestli je stát firma, kde je tedy naše právo reklamace jeho služb a kde je nějaké legální konkurenční prostředí, umožňující či dokonce nabízející alternativu ke státem organizovanému důchodovému, sociálnímu, zdravotnímu a školskému systému? A jestli je stát (svobodné a dobrovolné) společenství lidí a ne pouhý brutální byznys, jak je možné, že jeho jediným smyslem je přerozdělovat peníze a zadávat státní zakázky, udělovat dotace, granty a dávky bez toho, aby měl člověk právo z takového “společenství” kdykoli odejít?

Celý článek →

Stát jsme nezdědili od předků, stát jsme si půjčili od svých dětí. Z té představy mrazí, že?

Michal Hájek

Máme X zákonů a úřadů na ochranu práv dětí, ale to základní právo jsme jim – ani sobě – nezajistili: právo na to vybrat si stát, v kterém chtějí svobodně žít. Každé dítě, které se narodí, dostane rodné číslo (často dřív než dupačky nebo jméno). Podle toho, kde se narodilo, spadá do nějakého státu s povinností respektovat jeho sebestupidnější a sebenesmyslnější zákony bez jakéhokoli práva reklamace, odvolání či alternativy. Narozením Vás zkrátka a dobře mrsknou “do jednoho pytle” i s mnoha dalšími úplně cizími lidmi, se kterými byste dobrovolně nikdy žádný stát – natož rozpočet – nesdíleli. Jakým právem nás vlastně dnešní verze států a demokracie nutí mít společnou peněženku (státní rozpočet) s lidmi, firmami (různých Babišů) a institucemi, s nimiž nemáte nebo nechcete mít nic společného a nemáte šanci si ani ověřit, že Vás vlastně (jenom) nezneužívají?

Celý článek →

Lokální a sdílená ekonomika je součást našeho vývoje po selhání dnešní verze (demo)globalizace, ale zatím se o ní nemluví. Je to (vůbec) náhoda?

Michal Hájek

Upřímně, víme proč si politici všimnou všeho poslední: pro ně je každá změna a vývoj negativní, bere jim “hračky” a dobré bydlo. Veřejnoprávní média zase žijí sice z našich daní, ale rozdělují jim je politici, takže od nich se pravdy také nedočkáme. Ostatní média buď patří oligarchům nebo mají problém se uživit, a tak jim nejde o pravdu, ale o prodávanost. Sociální sítě nejsou alternativa, protože žádný obsah nevytváří ani negarantují. Umožňují pouze přeposílat a sdílet obsah bez ohledu na to, jak pravdivý nebo nepravdivý je. A odborníci jsou zpravidla všichni nezávislí jen doby, než potřebují teplý flek v politické straně či vládě, případně ČNB, v dozorčí radě nějakého podniku a nebo grant či dotaci na výzkum. Role občana je stále stejná: celé to zaplatit (z veřejného rozpočtu, aby to nebylo tolik „cítit“). Právo reklamace či odvolání? Samozřejmě nula…

Celý článek →

Největším světovým byznysem je vykrádání veřejných rozpočtů a už si toho začínají všímat i “standardní” média, heuréka!

Michal Hájek

Celkem chápu, že když o něčem hovoří Česko2050 bez utajených sponzorů nebo politických cílů, je to (zřejmě) rozdíl než když to samé řekne o rok později miliardář. Podstatná je jiná věc: když už i ten miliardář (Radim Passer na serveru lidovky.cz) říká, že (citace): “Největším světovým byznysem je vykrádání veřejných rozpočtů”, pak asi – konečně – stojí za to se nad tím zamyslet a začít se o tom otevřeně bavit. Bavit o tom, že státy se staly největším byznysem dneška, vytvořily “démona” jménem veřejné rozpočty a ve dne v noci přepočítávají a přerozdělují miliardy jako v kasinu – suchá, lichá, jednou tomu, jednou onomu. Mimochodem, Vaše miliardy…

Celý článek →

Podvod jménem stát, část 6: Přímá demokracie (Sdílený, Konfigurovatelný stát)

Michal Hájek

Vlna prostestních hnutí a vzdor proti establishmentu ukazují, že lidé si už všimli ztráty svého faktického vlivu na vlastní životy. Když si (konečně) připustíme (zdánlivě kacířskou) myšlenku, že zastupitelská demokracie je pouhý obchodní model legalizace přerozdělování milliard a že ten systém není reformovatelný, protože je plně v rukou politiků a (lokálních i nadnárodních) oligarchů, co to vlastně říkáme (tedy kromě toho, že Země není placatá)? Inu říkáme, že jedinou cestou pro 21.století je přímá demokracie a Sdílený stát…

Celý článek →