Česko 2050 pro budoucnost naší země

Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Rubrika "Ekonomická"

141 Články

Stát je jen letadlo, Ponziho schéma. A komu zbydou oči pro pláč, až to celé „praskne“, co myslíte?

Michal Hájek

Hovoří o tom sociologové, ekonomové, vizionáři. Jakýkoli (a zejména pak sociální) stát vychovává stádo ovcí na takovém státu a jeho fungování závislých a menšinu těch, kteří to přerozdělovací dobrodružství prostě zaplatí. Ano, toto a nic jiného je jediným smyslem dnešních centralizovaných států: přerozdělovat obrovské prostředky do předem připravených kapes a legitimizovat to směšnou hrou na demokracii. Ten stroj funguje bez ohledu na jakékoli “zdánlivé vnější” změny, protože stádo je na „své drogy“ (sociální dávky, dotace, granty, vylhané jistoty typu důchod a volby) zvyklé. Stádo nechápe, že ty takzvané výhody fungují naprosto stejně jako drogy – blahobyt a hezké pocity teď, kocovina, závislosti a placení dluhů zítra. Nechápe, že ty drogy navíc ani neposkytuje “ten hodný dealer” stát, ale že si je předraženě (protože stát sám o sobě nic nevytváří a neprodukuje, kromě brutálních nákladů na státní správu a korupci) kupují občané sami ze svých daní a odvodů. A tak – v centralizovaném státě řízeném přerozdělováním, k němuž není alternativa, právo reklamace, odvolání ani žádná reálná veřejná kontrola – usínáme jako žáby v pozvolna se ohřívající vodě. Necháme se uvařit, nebo důslednou decentralizací a zdravým selským rozumem, ctí, férovostí a odpovědností vytáhneme z té vany špunt a zachráníme život nejen sobě, ale i všem těm, co přijdou po nás, včetně našich vlastních dětí, vnuků a pravnuků?

Celý článek →

STOP okrádání občanů Státem, který se stal pouhou ekonomickou genocidou a „strojem na prachy“

Michal Hájek

Máme X zákonů a úřadů na ochranu práv dětí, ale to základní právo jsme jim a ani sobě nezajistili: právo na to vybrat si stát, v kterém chtějí svobodně žít. Právo, aby je politici – jako povinní “pošťáci slova lidu, vysloveného ve volbách” – jménem prolhaného státu neokrádali, neoblbovali a nezadlužovali tím nejodpornějším a nejzákeřnějším způsobem, který existuje: vytvořením deficitu, k němuž ty ještě nenarozené děti nemají ani šanci se vyjádřit, natož se bránit. Smět někoho zadlužit nebo mu ublížit (například okrást ho o 70% jeho celoživotního výdělku aby ani neměl šanci to ovlivnit nebo se k tomu vyjádřit či aspoň kontrolovat, kam ty peníze jdou), to přece není „sociální politika“, to je sociální genocida. Stát je jen systém, který tohle masové ubližování lidem přímo organizuje a povyšuje největší zlodějnu dějin na sociální dobro. Spojme se a nenechme se – i své potomky – dál okrádat…

Celý článek →

Decentralizace, lokální a sdílená ekonomika – jediný lék na zkorumpovaný stát a „přerozdělokracii“

Michal Hájek

Nejen profesor Milan Zelený, náš mimochodem nejcitovanější ekonom, dnes otevřeně hovoří o tom, co začínají vidět všichni rozumní lidé: globalizace končí. Otázka jen zní, jak moc to vystřízlivění miliard narkomanů závislých na „státy organizovaných sociálních lžijistotách za jejich vlastní peníze“ a nenávist těch, kteří přijdou o jednoduchý zisk v řádech stamiliard dolarů, budou bolestivé. Chytří to pochopí dřív, ti druzí později, ale změna už je tady. Proč by jinak tolik nadnárodních firem, zaměstnávajících nejlepší mozky, investovalo skrytě či otevřeně právě do sdílené ekonomiky, start-upů a krytopměn? To jen jejich spotřebitelé a zákazníci, nebo zázkazníci států jménem občané a daňoví poplatníci, se o krachu starého konceptu dozvědí jako poslední a také ho draze zaplatí. Protože v tomto případě platí, že kdo zůstane poslední, nebude zhasínat, ale zaplatí všechny dluhy toho hluboce nesmyslného, deficitního a pokřiveného systému. Systému, k jehož odhalení a prokouknutí nakonec vždy stačil jen obyčejný selský rozum a odvaha po používat…

Celý článek →

Prezidentské volby? Důkaz, že rozdělená společnost se má rozdělit, ne násilím spojovat

Michal Hájek

Ano, volby ukázaly to, co víme už delší dobu: ve státě jménem Česká republika žije řada národů. Zdaleka nejen Češi, Moravané, Slezané či Vietnamci. Ale – a dnes už především – také voliči Babiše a ti, kteří jsou ze zásady proti státu jako organizovanému zločinu, který Babiš ztělesňuje. Voliči Zemana a voliči Drahoše, kteří jsou ze zásady proti tomu, co jeden či druhý symbolizuje. A to rozdělení naší společnosti sahá ještě mnohem dál a hlouběji: jsou tu zaměstnanci versus živnostníci, lidé z měst proti lidem z venkova. Jsou tu generace, které platí sociální a důchodový komfort předchozím generacím, aniž samy budou kdy nějaké sociální a důchodové výhody pobírat od generací příštích, a takto bychom mohli pokračovat dlouho. Důležité je poznání, které zní: Stát jménem Česká republika, v němž se politici a ústavní činitelé stali v žoldu různých (dotačních) mafií moderátory hlubokého a především úmyslného a plánovaného rozdělení naší společnosti (protože “když se rozdělí, snáz se panuje”), není už dávno místem, kde žije jeden, dva nebo tři národy. Žije tu řada malých a nově definovaných „národů“, které mají dostat právo na sebeurčení a ruku v ruce s ním plnou odpovědnost za to žít tak, jak muselo žít Česko a Slovensko po rozdělení Československa: a sice “každý za své“…

Celý článek →

Naše společnost je hluboce rozdělena. A proč by to měla být špatná zpráva? Přestaňme spojovat nespojitelné a začněme konečně přemýšlet mozkem…

Michal Hájek

Parlamentní volby i aktuální prezidentská volba ukazuje realitu víc než jakákoli dobrozdání, rádobymoudra či názory politologů, politiků nebo mediálních a jiných „celebrit“ a „znalců“. Naše společnost je hluboce rozdělená a my děláme tutéž chybu jako Bart Simpson, když neustále sahá na dort, do kterého Líza zavedla elektrický proud s cílem otestovat, zda je chytřejší Bart nebo její křeček. Křeček si sáhne jednou, dostane ránu a odejde, ale Bart to opakuje do doby, než ho odveze záchranka. Přesně si takhle si počínáme my: snažíme se spojovat nespojitelné v zájmu dezinterpretované a do pouhého obchodního modelu rozkrádání veřejných rozpočtů zmutované demokracie a jakési nepochopitelné zvyklosti, že Stát musí být za každou centralizovaná mocenská instituce (a kdo se jí brání, je nepřítel). Přehlédli jsme drobný detail, v němž se – ostatně jako vždy – skrývá příslovečný ďábel: že totiž zastupitelská demokracie se mohla zdát či byla pokrokovou myšlenkou v 19. a možná začátku 20. století, ale my dnes žijeme v 21. století, tedy v úplně jiném světě a na zcela jiném stupni vývoje. Tenhle zdánlivý a ve skutečnosti dobře naplánovaný a řízený omyl pak přes veškerou svou absurditu den za dnem legitimizuje doslovné znárodnění posledních soukromých peněz a svobod lidí bez jakékoli reálné kontroly veřejností. Tak co konečně otevřít oči a přizpůsobit náš Stát nové době? A o tom je dnešní článek…

Celý článek →

Nařizuje-li stát co neprávem či žije-li v hříchu, nemusíme poslouchat jeho zákonů. Vzpomínáte?

Michal Hájek

Stane-li se jakýkoli stát pouhým zločinným spiknutím s cílem nás legálně okrást o zbytek našich soukromých peněz, které nám ještě „neznárodnilo“ několikanásobné zdanění, nesmyslně vysoké daně a povinné odvody, máme základní lidské právo se bránit a z takového systému vystoupit. Tím, že jsme se narodili, nevznikl žádnému státu automatický nárok si z nás dělat kasičku nebo levnou posluhovačku. Žádný stát nemá a nesmí mít monopol na žádnou z činností, které pro občany vykonává a musí – musí – fungovat v konkurenčním prostředí sdíleného, kolektivního, individuálního či komerčního pojištění nebo služeb. Každý stát, který nevytváří prostor pro takové konkurenční prostředí a naopak si monopolně uzurpuje školský, sociální, důchodový a zdravotní systém, je jen diktaturou přerozdělování veřejných prostředků. A stát, který jen mění veřejné peníze v soukromé do předem připravených kapes dotačních pseudoponikatelů jako vodu ve víno, je jednoduše organizovaný zločin, jen Al Caponeho ostré hochy nahradili hoši ještě ostřejší, hoši s dotovanými byznysy za miliardy…

Celý článek →

#You Too, aneb taky už chápete, jaký je jediný smysl dnešních Států, včetně toho našeho?

Michal Hájek

Začneme tím, že si řekneme otevřeně to, co bude zaznívat z různých míst světa čím dál častěji, jak se postupně budeme probouzet z marketingové narkózy globální demokracie, jejímž jediným cílem je pohříchu stát se nepozorovaně globálním socialismem, plánovitým a vypočitatelným. Stát, který bere lidem více než 70% jejich celoživotního výdělku formou legálního několikanásobného zdanění, je pouhý obchodní model jak lidem sebrat výdělek a „znárodnit“ ho. Stát, který nutí občany platit daně a povinné odvody bez jakéhokoli práva reklamace či vystoupení z takového systému, pokud je služba v daních a odvodech placená poskytnuta nekvalitně, deficitně nebo vůbec, je ekonomická genocida. Stát, který je monopolně řízen (přežitým) centralizovaným systémem politických stran s řadou omezení skutečně svobodné volby, je tyranie, nikoli demokracie. A Stát, jehož jediným skutečným cílem a smyslem fungování je beztrestně a takzvaně legálně přerozdělovat veřejné rozpočty, je organizovaný zločin. Takže otázka zní: budeme jen další cihla ve zdi?

Celý článek →

Stát, volby a politika jsou podvod s jediným cílem: okrádat lidi. Jak dlouho ještě budeme přihlížet, než se začneme bránit?

Michal Hájek

Fareed Zakaria, jeden z nejznámějších amerických politologů dneška, ve svém díle Budoucnost svobody říká mimo jiné zhruba toto: demokracie vůbec nezávisí od lidí nebo svobody, ale od výše HDP a od určitého místa, kde se většina lidí ekonomicky cítí natolik “dobře”, že proti ní nic nenamítá (jinými slovy: jde o peníze, ne o demokracii). Když ale ekonomická pohoda zmizí, demokracie zmizí také. Moises Naím, bývalý výkonný ředitel Světové banky, říká ve své knize Černá kniha globalizace mimo jiné zhruba toto: globalizace otevřela hranice organizovanému zločinu, který pochopil, že nejlépe se mu bude dařit když proroste do státních struktur, protože pak si bude moci tvořit svoje vlastní zákony a fungovat “legálně.” A já jsem jen jeden obyčejnej kluk, co říká toto: pochopme konečně, že náš stát je dnes už (jen) chytrý obchodní model, který se tváří jako že v něm jde o politiku, ale politika je jen zástěrkou pro beztrestné přerozdělování veřejných rozpočtů. Volby (ať už prezidentské či jiné) jsou jen divadlo pro neostražité diváky, kteří se nechají uspat diskusí o margináliích, aby pak v tom spánku byli okradeni o více než 70% jejich reálného celoživotního výdělku. Děsivá představa, že? Bohužel to není všechno, o co nás Stát okrádá…

Celý článek →

Profesionální politika je mrtvá – Sdílený stát přichází…

Michal Hájek

Nehledejme jak ve výsledcích voleb, tak obecném vývoji společnosti a světa zbytečné složitosti. Evolucí taxislužby je Uber, evolucí ekonomiky je lokální a sdílená ekonomika, evolucí zastupitelské demokracie a profesionální politiky je sdílený stát. Lze sdílet auta, kola, byty, chalupy, tak proč bychom nemohli či dokonce neměli sdílet i stát, proč by ho měli řídit povinní prostředníci, jejich práci si nemůžeme zkontrolovat (a to ani v době pokročilých technologií)? Vždyť je to absurdní. Ostatně: tyhle volby jasně ukázaly, že převládající nálada ve společnosti už tento článek předběhla. Profesionální politické strany, kterým už nikdo nikdy neuvěří čisté úmysly a jakékoli jiné schopnosti než rozkrádat veřejné rozpočty ve zločinném spolčení s na stát napojenými byznysy a „byznysmeny“, už ve veřejném prostoru valná většina lidí nechce. Decentralizace, deregulace, zeštíhlení státu a konkurenční prostředí k většině státních systémů, například ke zdravotní péči, ke školství, k důchodovému systému, to je evoluce. Zkusme ji pochopit a přestat se jí – naprosto neodpodstatněně – bát…

Celý článek →

Co ukázaly volby? Že zastupitelská demokracie není lékem na rozdělenou společnost, nýbrž moderátorem toho rozdělení

Michal Hájek

Konec éry obchodního modelu organizovaného zločinu tzv. zastupitelské demokracie a sociálního státu ukazují – jako předzvěst věcí budoucích – mimo jiné i naše včerejší volby. Naše společnost je hluboce rozdělená jako všude na světě, ale nikoli primárně politicky, ekonomicky nebo filozoficky, i když se tak občas ty rozdíly v důsledku projeví. My jsme především rozděleni – a to hluboce, jistě nejvíc v moderních dějinách – generačně, intelektuálně a pocitově. Stát, „provozující“ iluzi zastupitelské demokracie, se stal moderátorem nenávisti: staří proti mladým, zaměstnanci proti podnikatelům a OSVČ, město versus venkov. Cílem je odvést pozornost od toho skutečně podstatného: kolik organizovaný zločin prostřednictvím obchodního modelu jménem stát ještě rozkrade (přerozdělí a zadotuje) z našich společných peněz (veřejných rozpočtů), než se odporoučí na smetiště dějin a nechá nám jen megalitické dluhy. Skočíme na tu fintu?

Celý článek →