Když ve starověkém Římě hledali viníka zločinu, ptali se Qui Bono, tedy “komu to posloužilo.” V moderní kriminalistice se tomu říká motiv. A v moderní politice jsou tím motivem peníze a moc.
Rychlá lekce jednoduché pravdy č.1: EET v první fázi tak, jak je navržena, cílí na restaurace a maloobchodníky. To je mimochodem kanál, kterým se prodávají zejména potraviny. Firma Agrofert podniká v potravinách. Když zmizí maloobchodníci v tom segmentu, nebo dokonce když někdo (právě velkoochodník či výrobce typu Agrofert) bude schopen díky elektronizaci snadno zjistit jaké produkty, za jaké ceny a v jakém obratu jsou prodávány, co se stane? Slušně řečeno, pokřiví to férovost a svobodu trhu, méně slušně řečeno, konkurence která neuposlechne diktátu Agrofertu bude snadno nahraditelná dceřinnými společnostmi Agrofertu, které se budou tvářit, že panu Babišovi vůbec nepatří.
Rychlá lekce jednoduché pravdy č.2: Situaci, kde by jedna firma, vládní strana či skupina lidí vlastnila v určitém oboru významnou část dodavatelského řetězce (od výroby až po maloobchodní prodej) se říká kartel, socialismus, nebo třeba Cosa Nostra. A v moderní době kartely přicházejí skrze státy a zákony: slibují si totiž od toho větší zdání legitimity. Co organizuje stát, to přece nemůže být nelegální, že?
Rychlá lekce jednoduché pravdy č.3: na ministerstvu financí sedí bývalí nebo budoucí zaměstnanci pana Babiše – jestli někdo ještě věří, že je to náhoda, ať zvedne ruku. Otázka na každého z Vás zní jednoduše: kdyby s Vámi někdo hrál poker způsobem, že Vám vidí do karet a vy do jeho karet nevidíte, nehráli byste, nebo byste mu před hospodou pořádně vyprášili kožich holí, protože tak se s falešnými hráči nakládá. Ale jsme v Čechách: Agrofert regulérně zneužívá stát chováním, které naplňuje skutkovou podstatu organizovaného zločinu (konfliktu zájmů), ale do kožichu nedostane, protože už platí všem kolem (od poslanců po media).
Jednoduchý závěr: je tu jedna věc, kterou všichni můžeme udělat jako obyčejní lidé. Bojkotujme produkty, které vyrábí a dodávají firmy spojené s panem Babišem a vyrovnejme tak skóre falešné hry, která se tu s námi jako občany hraje. Nemělo by to být těžké: většina z nás už na balení výrobku umí číst informace typu kolik procent tuku ten či onen produkt obsahuje nebo ze které země produkty pochází; ptejme se tedy jen na jednu informaci navíc, a sice kým bylo zboží dodáno. Máte na to právo, protože zboží dodané Agrofertem je možná zdravotně nezávadné, ale jeho cena může být ovlivněna nekalou soutěží, stejně jako stočené tachometry v autobazarech “cinknou” cenu vozu, princip je ale stejný – prostě podvod.
Post scriptum: bojkot má jeden nečekaný vedlejší efekt. Až se to nekupované zboží Agrofertu začne kazit, bude se muset vyprodat se slevou nebo vyhodit. Ta sleva nám možná aspoň trošku vykompenzuje prostředky, co mezitím z našich daní ve tmě jménem “sociální stát” zmizí. A až pan Babiš začne kričet, že tím pádem začne propouštět své zaměstnance, protože on je vlastně dobrodinec, který lidem (za jejich peníze!!) dává práci, tak se mu vysmějte a řekněte, že ať to klidně udělá. On ho totiž na trhu někdo rád rychle nahradí, někdo, kdo bude hrát poker čistě, nebo aspoň čistěji.
A na tom my – obyčejní lidé – můžeme jen vydělat.
