Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Rubrika "Ekonomická"

113 Články

(Sociální) stát je zákonem organizovaná občanská válka proti poctivým, produktivním, odpovědným lidem a proti dětem a vnukům nás všech

Možná to zní neuvěřitelně, ale to kdysi kulatá Země či lety do vesmíru zněly taky. Státy dnes došly do stadia, kdy svými zákony legitimizují a koordinují občanskou válku proti svým vlastním občanům s cílem udělat z nich zdroj výdělku pro organizovaný zločin, který je prorostl a ovládl (nejen u nás, je to globální jev). Přerozdělování veřejných rozpočtů zní lépe než okrást babičku v tramvaji, ukrást holce na rande kabelku nebo vykrást banku. Ale všechny ty okradené babičky, všechny holky okradené na rande, které se jednou babičkami stanou a my všichni, kdo každý den přihlížíme mnohem horším „procedurám“ a zločinům než je vykradení nějaké banky, jsme na jedné lodi – všichni jsme ve válce, kterou jsme si nevymysleli, nepřáli, nevybrali ani nechtěli. Přesto je tady a nemá nejmenší slitování s nikým, starým či mladým, nebo dokonce ještě nenarozeným…

Celý článek →

Zapamatujme si pojem STEXIT – je to novodobé lidské právo, pro které stojí za to „hořet“…

Podstatou života je neustálý vývoj, evoluce. Vyvíjí se všechno a vyvíjíme se také my, lidé. A samozřejmě i společnost, v níž žíjeme. Proto i lidská práva jsou a musí logicky být předmětem neustálého vývoje. Pamatujme: každý establishment, který bude jakýkoli přirozený vývoj (nejen lidských práv a svobod) popírat s odkazem na neměnnost (často jím samým uměle definovaných) základních hodnot (typu slovo boží, zákon či ústava), je automaticky organizovaným zločinem. Je řada nových lidských práv, která přináší naše doba a o kterých se „propagandisticky“ mlčí, protože by nás státy, parlamenty a zákony nemohly ovládat a zotročovat do povinných rolí občanů, daňových poplatníků nebo spotřebitelů. Jedním ze základních lidských práv dnešní doby je Stexit. Co znamená?

Celý článek →

Pojď blíž, občane – já jsem stát, tvá jediná jistota…

V pozoruhodné knize bývalého výkonného ředitele Světové banky Moisese Naíma jménem “Černá kniha globalizace” jsou pěkně popsány principy a příklady toho, jak organizovaný zločin prorostl a stále prorůstá do státní správy a politiky v různých státech světa. Jak se stal naprosto legálním prostě proto, že ovládl struktury států nekontrolovatelnou zastupitelskou politikou. A jak si sám tvoří potřebné zákony a legislativu, podle níž krade beztrestně, v souladu se zákonem. Sociální stát je jen maska, pod níž se skrývá děsivá mašinerie a jedna neoddiskutovatelná pravda – a sice že žijeme ve světě (a státech), kde největším byznysem už nejsou zbraně, obchod s lidmi nebo drogy, nýbrž masové přerozdělování (rozkrádání) veřejných rozpočtů a postupné znárodňování zbytků našich peněz a svobod…

Celý článek →

Jak bojovat proti organizovanému zločinu, který se povýšil na stát?

Pokud se stát stal organizovaným zločinem v rukou pár lidí a firem, kterým jde jen o naše peníze, máme základní lidské právo se bránit. Žádné revoluce či revolty s dost podivným financováním či zázemím typu “Děkujeme odejděte” nebo “Rekonstrukce státu” ale nemají smysl – jsou systémově předvídatelné, možná dokonce systémem vytvořené jako stafáž či zdání demokracie. Je-li stát zločinným spiknutím s cílem nás legálně okrást o zbytek našich soukromých peněz, které nám ještě „neznárodnilo“ několikanásobné zdanění, nesmyslně vysoké daně a povinné odvody a máme-li zakázáno z toho systému vystoupit, je jediná možnost: musíme se pro pavučiny státu stát neviditelnými, nebo alespoň “co nejméně viditelnými” a ukázat, že to jde i jinak. Jak?

Celý článek →

Ekonomická válka státu proti nám (lidem, občanům a poplatníkům) je realitou. A co my na to?

Když říkáme, že stát vede – zatím “jen” – ekonomickou válku proti nám, občanům a poplatníkům, co tím vlastně říkáme? Říkáme, že se politika spojila s byznysem a velmi často i organizovaným zločinem a udělali si z nás všech společně pohodlný, bezpečný, krásně regulovaný a zákonem (a policií a armádou) posvěcený trh a byznys. Demokracie, svoboda, mír nebo stát ale nespočívají a nemají spočívat v přerozdělování stamiliard do předem připravených kapes lobbistů, rezidentů a jiných zločinců. Spočívají naopak ve svobodě, dobrovolnosti a zodpovědnosti člověka za život svůj a život svých blízkých, které si sám jako blízké vybral či je jako blízké cítí. Musí člověk respektovat stát a jeho zákony, pokud jsou prokazatelně v rukou vrchnosti, která reprezentuje ty (a to) nejhorší, nikoli ty (a to) nejlepší z nás?

Celý článek →

Tak živnostníkům prý musí na penzi přispívat zaměstnanci – no, tak tomuhle příběhu se tedy podívejme na zoubky!

Všichni – ať ke mě chodíte pravidelně či jen občas – víte, jak často tady upozorňuji na největší trik (sociálního) státu, kterým je přerozdělování deficitu do různých kapitol rozpočtu, aby se ta hrůza “krapet” naředila a mohla sloužit k naprosto falešné a doslova podvodné argumentaci. Tady máme další kapitální příklad této taktiky: v dnešním článku na idnesu (přikládám ho v textu) se říká, že živnostníkům musí na důchody přispívat zaměstnanci. Kolosální “fake new” v její pravé podstatě, tedy systém „vytrhni jednu věc ze souvislosti a postav na tom argumentaci“: a kdo přispívá zaměstnancům například na jejich promaroděné dny během celé kariéry, když to přestane být zaměstnavatel? Nejsou to náhodou mimo jiné živnostníci (protože úředníci to z logiky věci být nemohou, když nejsou produktivní)? Kdo zaměstnancům přispívá (z daní, potažmo státního rozpočtu) na výhody typu dávky v nezaměstnanosti či slušně placená mateřskou dovolená? Kdo ty zaměstnance (pokud jsou placeni ze státního rozpočtu) pomáhá vůbec spoluvytvářet? Kdo přispívá na granty a dotace udělené v rámci různých programů na „tvorbu nových pracovních míst“? Musíme vidět souvislosti, tím spíše, když nás někdo takhle brutálně – promiňte mi to slovo – „oblbuje“. A jaké že to jsou?

Celý článek →

Jak (jedině) může vzniknout skutečná přímá demokracie?

Politiku dnes – tedy politiku ve formě cíleně zkorumpované “přerozdělokracie” a “oblbokracie občanů” s názvem zastupitelská demokracie – už nepotřebujeme. Žijeme ve věku technologií a ty mohou plně nahradit zastupitele, jejichž jedinou rolí ve skutečné demokracii (ač na to panáčci zjevně rádi zapomněli) je reprezentovat hlas a vůli lidu, nikoli za lidi myslet, lhát jim a okrádat je. Politika není raketová věda, není to dokonce žádná věda a jestli chcete důkaz, podívejte se koneckonců jaká svoloč – až na čestné výjimky – politiku dnes dělá. Jsou to prokazatelně – zdůrazňuji prokazatelně – ti nejhorší, nikoli ti nejlepší z nás. Vytvořili si systém organizovaného zločinu, který pojmenovali stát a jejich cílem je jediné: rozkrádat veřejné rozpočty podle vlastní legislativy, protože ta jim – logicky – zajistí beztrestnost. Kam ale směřuje evoluce lidské společnosti bez ohledu na jejich zbabělé a sobecké zločiny a zlodějiny (jakkoli eufemisticky pojmenované, například sociální solidarita, sociální jistoty, dotace)?

Celý článek →

Bourání mýtů, část 6: (ne)zastupitelská (ne)demokracie

Náš stát je organizovaný zločin tzv. zastupitelské demokracie, stojící na jednom základním pilíři: na naprosté beztrestnosti politiků, lobbistů a na stát nalepených dotačních “podnikatelů” za sebevětší rozkrádačku či tunel, které ve zločinném spolčení předvedou. Stát proto musí být decentralizován, rozložen do přirozených (a průhlednějších) komunit a všichni viníci deficitu důchodového systému, zadlužení našeho státu, falešných dotací či jiných zločinů v souvislosti se státním přerozdělováním musí být potrestáni. Pokud se o to nepostaráme, nezasloužíme si od příštích generací žádnou solidaritu ani slitování a nebudeme o nic lepší než generace před námi, které dopustily zločiny fašismu a socialismu…

Celý článek →

Bourání mýtů, část 5: Podvod jménem dotace

Dotační podvody a tunely se staly nejpohodlnější formou podnikání. Motto tohoto “kapitalismu sociálního státu” zní: zisky nám (majitelům dotovaných firem a zkorumpovaným politikům, kteří dotace přidělují), ztráty veřejným rozpočtům (tedy daňovým poplatníkům). Ostatně ti už si zvykli, platí přece všechno. Od krachujícího důchodového systému a nesmyslných 445 tisíc státních zaměstnanců v ČR přes nefunkční školství, neefektivní zdravotnictví a nekvalitní dálnice až po dluhy, které politici ve jménu sociálního státu „nasekají“ (viz deficit našeho rozpočtu v době ekonomického růstu). A kupředu levá!

Celý článek →

Bourání mýtů, část 7: obchodní model jménem sociální stát

Trik sociálního státu spočívá v tom, že nám lže i o skutečné výši a struktuře deficitu, který denně vytváří. Sociální stát se tak úmyslně často redukuje na deficit důchodového systému. Jenže sociální stát je praotcem všech Ponziho schémat, králem kreativního účetnictví a hlavně mistrem v přelévání peněz z jedné kapitoly veřejných rozpočtů do druhé, aby se ta hrůza trochu „naředila“. Protože když si uvědomíme všechny souvislosti obchodního modelu okrádání občanů jménem sociální stát, došlo by i těm nejzarytějším stoupencům „povinné péče státu o lidi“, jak zločinná a děsivá krakatice to vlastně je a jak bezuzdně je okrádá. Ano, dnešní státy porušují základní lidská práva a je jen otázka času, až si toho lidé všimnou… (zdroj foto: ČT)

Celý článek →